Herec, pankáč, ale i politik a spisovatel Jón Gnarr se narodil v roce 1967. Školu nedokončil, pracoval jako dělník, taxikář nebo komik. Když se Island v roce 2008 ocitl na pokraji bankrotu, z recese založil stranu Besti Flokkurinn (Nejlepší strana). Napůl v žertu a napůl vážně v kampani slíbil, že obstará do zoo nového ledního medvěda, otevře první severský Disneyland, u každého bazénu budou ručníky zdarma a farmáři si budou moci brát do hotelů ovce. Jeho strana ve volbách zvítězila, přestože se její zakladatel zaručil, že nesplní ani jeden ze svých předvolebních slibů. A Gnarr se tak stal oblíbeným starostou Reykjavíku. 

Měl netypické dětství, kdy se potýkal se s poruchami učení a různými dalšími problémy. V pěti letech mu byla diagnostikována „vývojová porucha“. To mělo velký vliv na Jónovo dětství a dospívání, které popsal v knihách Indián, Pirát a Psanec. Stal se vášnivým obhájcem lidí s poruchami jako je ADHD, Aspergerova choroba, dyslexie apod.  

Jeho knihy byly přeloženy do angličtiny a němčiny, španělštiny, arabštiny, korejštiny a mnoha dalších jazyků.  

O svých zkušenostech v politice napsal knížku Jak jsem se stal primátorem Reykjavíku a chtěl změnit svět, stal se z ní mezinárodní bestseller. 

„Jsem rád, že mě lidé jako prezidenta chtějí. Často mi volají a ptají se na to,“ řekl Gnarr novinářům, kteří ho oslovili. Dodal však, že se ke kandidatuře nechystal, ale otázku budoucnosti si však nechal otevřenou. 

Na svém facebookovém profilu pak ovšem vydal vyjádření: „Nechci být prezidentem. Chci dělat v televizi, psát knihy a být součástí té surrealistické revoluce, která je dnes tolik potřeba.“ 

Téma jeho možné kandidatury otevřel islandský národní rozhlas RÚV, kterému Gnarr poskytl rozhovor, v něž prohlásil, „že by byl šťastný jako prezident“. Současně však dodal, že si není jistý, zda je pro volby na post hlavy severního ostrovního státu připravený.   

Bývalý starosta se nicméně vrátil k názoru, který představil na konci svého starostování Reykjavíku. „Odcházím pryč z politiky, svou práci jsem vykonal,“ řekl poté, co hlavní město díky nepopulárním opatřením jako zvyšování daní a ceny teplé vody vytáhl z hlubokých dluhů do profitu. 

Když Gnarr rozjel své politické účinkování, sliboval lidem třeba ručníky na plovárnách zdarma, nového ledního medvěda do ZOO, islandský Disneyland na letišti, povolení ubytování ovcí v hotelu společně s farmáři, nahrazení skryté korupce veřejnou... a hlavně porušení všech svých předvolebních slibů... A na svérázný humor nalákal občany v té době zadluženého Reykjavíku. 

Místo očekávané zábavy přišla nepopulární opatření, která město zachránila od úplného bankrotu. Tím si Gnarr získal příznivce, kteří ho od konce jeho mandátu přesvědčují, aby se do politiky vrátil.


Podpořeno z Fondů EHP a Norska
v rámci programu Kultura (www.fondyehp.cz/kultura),
název projektu Měsíc autorského čtení, čestný host Island.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.