Juráňová: Jsem přecitlivělá na machismus v mužské literatuře a některé knížky ani nedočtu

- Slovensko - 25. 01. 22

Jana Juráňová se narodila v roce 1957 v Senici. Vystudovala ruštinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Pracovala jako novinářka a dramaturgyně v divadle, od roku 1993 vede „záujmové združenie žien“ Aspekt, zaměřené na kulturu, vzdělávání a publikační činnost.

Píše pro děti – Ježibaby z Novej Baby (2006) - i pro divadlo: Misky strieborné, nádoby výborné, (2005). Je autorkou prozaických kníh, například Dobroš sa nemusí zastreliť (2010), Lásky nebeské (2010), Utrpenie starého kocúra (2012) a Nevybavená záležitosť (2013).

Od 90. let se pečlivě věnuje feminismu. „Můžu ale potvrdit, že kdybych se od roku 1993 přes Aspekt a práci s feminismem nedostala ke čtení světových, a i slovenských a českých autorek, tak bych měla mnohem uzavřenější svět. Tímto způsobem mě to velmi ovlivnilo, rozšířilo mi to obzory,“ přiznala v rozhovoru pro Deník Referendum po svém vystoupení na Měsíci autorského čtení.

„Bez zájmu o feminismus bych se také nedostala k americkým černošským autorkám, jako je Toni Morrison a další. Hůře bych se seznamovala s díly těchto ženských autorek, které přinášejí zcela jiné vnímání světa a problémů. Od té doby, co se věnuji feminismu, jsem přecitlivělá na machismus v mužské literatuře a některé knížky ani nedočtu.“

Feminismus si podle spisovatelky získal respekt. „Současná mladší generace mužů například přijímá velmi otevřeně a příznivě témata feminismů. Dnes je spíš problémem, že genderová témata jsou přinášena přes byrokratické mašinérie Evropské unie a je velmi složité naplnit obsahem něco, co je často jen politickou hantýrkou. Jsou to většinou velmi důležitá a potřebná témata, ale artikulovaná způsobem, který například mně není vůbec blízký.“

V jistém smyslu se feminismus projevuje mírou sexismu ve společnosti. „Žitý feminismus je většinou o sexismu v prostředí, ve kterém žijeme. Stále se běžně setkáváme, já i mně blízké osoby, s nepříjemnými sexistickými reakcemi nejen mužů, ale i žen (častěji však mužů) anebo s nepochopením podstaty feminismu… A to nemluvím o sexistické reklamě ve veřejném prostoru. To jsou ty nejotravnější věci.“