Jurij Andruchovyč: Politici a jejich osudy jsou mi lhostejní, osudy obyčejných lidí ne

- Ukrajinská čítanka - 22. 01. 25

Jurij Ihorevič Andruchovyč se narodil 13. března 1960 ve městě Ivano-Frankivsk na ukrajinské Haliči. Vystudoval Ukrajinský polygrafický institut ve Lvově. Spoluzaložil literární skupinu Bu-Ba-Bu (Burleska-Bordel-Bufonáda), jež podnikala bouřlivé performance. V roce 1991 absolvoval Literární institut Maxima Gorkého v Moskvě. V první polovině devadesátých let vydal román Moskoviáda a stal se prvním významným postmoderním literátem v zemi. Vedle četných básnických sbírek a románů publikoval i čtyři svazky esejů. Jeho básně byly zhudebněny rockovými skupinami Plač Jeremiji a Mertvyj piveň, spolupracoval s polskou skupinou Karbido, s níž v roce 2009 zavítal také do Česka. Překlady jeho děl vyšly v mnoha zemích a je nositelem několika literárních cen. Publikoval také překlady z angličtiny, polštiny, němčiny a ruštiny.

Literát je postavou v cyklu Ukrajinská čítanka, který v produkci nakladatelství Větrné mlýny odvysílaly Česká televize, Telewizja Polska, Rozhlas a televízia Slovenska. Režie tohoto medailonu se ujal J. A. Pitínský.

Česky mu vyšla kniha Moje Evropa (2009). V románech Rekreace (1992, česky 2006), Moskoviáda (1993) či Perverze (1996) poprvé v ukrajinské próze použil postmoderní literární metody. Pro Andruchovyčovy romány je charakteristická „postmoderní burleska, masopustní karneval hýřící barvami, exotickými vůněmi, maskami a převleky“, jak o něm napsal Alexej Sevruk.

„Mladá generace Ukrajinců, která vyrostla a zformovala se už v posovětském období, je organicky neschopná akceptovat jakoukoli diktaturu,“ domnívá se spisovatel.

„Každý umělec si musí sám vyřešit, nakolik angažovaný chce být. Navíc občas to na něm vůbec nezáleží. Jednoduše existuje určitá hranice únosnosti, za kterou člověk přestává být slušný a už nechce na nic brát ohledy,“ řekl v rozhovoru s Alexejem Sevrukem.

„Díky Bohu, kultura nepotřebuje žádná ministerstva. Věřím, že zdravý rozum jednou překoná tento nesmyslný systém, nebo přesněji řečeno, toto nahromadění zbytečných a nesmyslných systémů.“

„Politici a jejich osudy jsou mi lhostejní, zatímco osudy obyčejných lidí ne. A to jak Haličanů, tak lidí z východu. Chtěl bych, aby všichni byli šťastní. Zatím se tak neděje, ale možná by stálo za to dát lidem na výběr. Koneckonců, právo svobodné volby ještě nikdo nezrušil,“ řekl třeba.