Takovou idylu svět ještě neviděl. Láska je až na vrcholu štěstí. Žít se dá všude. Věčně pozitivní recitátor v klobouku. Tak vklouzl před lety do kolotoče MAČ básník a poetický promotér Karel Škrabal. A spoluhráč z uměleckého sdružení Vítrholc mu k tomu pouštěl hudbu.  

„Poprosím kolegu Jardu, aby tady to country dávkoval postupně,“ korigoval si scénu. Profesionál. 

„Miláčku, tak jako země duní pod kopyty stád, já chci jen tebe milovat,“ zpíval by, kdyby to bývalo možné. 

„Kapitán jachty volá domů, manželce. Vyžeň souseda a vyper mi pyžamo, za chvíli se vracím z moře domů, ale zatím držím kormidlo na lodi s partičkou zbohatlíků, kteří by si chtěli společně zamrdat, ale stydí se to nahlas říct.“ 

Idyla se skládá se samých střepů. Stačí chvíli nebýt v práci a všechno se točí. „Koho bych chtěl opíchat a za jakou cenu,“ básní fanoušek brněnské Komety, který napsal více básniček o Zbrojovce. Někteří lidé v jihomoravské metropoli mu ty kamarády chuligány nedokážou dodnes odpustit. Ale proto se do Prahy neodstěhoval. 

Na MAČi jako jeden z mála autorů četl i básně svých kamarádů. „Jsem z toho v takové euforii, že zítra se jdu zeptat Milana Ohniska, kolik toho má být,“ popsal typicky bezelstně a upřímně radost z toho, když mu zavolali z nakladatelství Druhé město, aby jim napsal sbírku Strašpytel (2007). Vydal jich sedm, naposledy v roce 2020 Nikoho nečekám. 

Karel Škrabal se narodil v roce 1969 v Jihlavě a živí se jako novinář. Byl zástupcem šéfredaktora MF DNES a nyní pracuje v České televizi v redakci kultury jako editor Událostí v kultuře. Od února 2014 provozuje webovou stránku Nedělní chvilka poezie. CZ, která každou neděli od 20:00 přináší originální blok básní. 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.