Básník generace „osamělých běžců“ debutoval v 80. letech minulého století a ani v pozdějších dekádách nezaparkoval v houfu lehce identifikovatelné literární kohorty. Poeta a překladatel Lubor Kasal je nadmíru básnivý kazatel, jehož výkony při autorských čteních mají silné divadelní prvky, a Kasal deklamuje, živí svůj přednes prvky říkanek i rázné deklamace. „Všechno se děje, jak se dít má,“ říká autor, který bedlivě pozoruje realitu a propichuje ji svou specifickou recitací.

Není to věru veganská poezie, kterou Kasal tvoří. „Člověk by měl rozlišovat víru, náboženství a církev. Víra na sebe bere maso.“ Autor bere víru jako jasný atribut člověčenství, proto k tomu nepotřebuje onu církev, tedy instituci. 

Omezení svobody

Otevřený a hravý Kasal pohlíží na nabytou svobodu s velkou rezervou. Kolem nás se sice cosi uvolnilo a otevřely se nové cesty a možnosti, jenže: „Vnější svoboda se od roku 89 zlepšila, ale postupem času se víc a víc zase omezuje – rafinovaně, ekonomicky.“ Dokládá to i poetickými obrazy: „Nebe je z modřin.“

Na brněnském setkání pod značkou MAČ v roce 2011 autor na dotaz publika rozdělil republiku na dva básnické světy. „V Čechách se používá jiného básnického principu než na Moravě, ale jedno bez druhého být nemůže.“

A co je vlastně ta básnivá a básnická Morava? Kasal ji vnímá jako iracionální, citovou a v něčem možná ufňukanou: „Neustálé básnické posírání,“ říká. Naopak Čechy a jejich básnické principy jsou podle něho racionální, ironické a nic jim není svaté. Není třeba ani jeden přístup odsuzovat, protože podle Kasala jednoduše ona symbióza náramně funguje.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.