Básník, překladatel a esejista Lukáš Zádrapa se narodil v roce 1980 v Jindřichově Hradci. Vystudoval lingvistiku, fonetiku a sinologii na Univerzitě Karlově v Praze. Pracuje jako vedoucí Katedry sinologie tamtéž.

Vydal odbornou práci Čínské písmo (2009; s Michaelou Pejčochovou) a dvě sbírky básní: Navěky říjen (2019) a Vzkaz na kůře (2022). O té nové, třetí, Olga Stehlíková napsala: „Podstatné pro Lukáše Zádrapu zůstávají pocity (pochmurné), nálada (melancholická) a prostředí (střídání kulis středu Prahy a venkovských břehů rybníků, okrajů polí a lesů), ale hlavně ozkušování možností poezie směrem k pokusnictví starému (zejména česká poezie 19. století).“

Ostatně přírodní lyrika je i silnou stránkou jeho překladatelské práce. „Čínská přírodní lyrika je dost možná to nejlepší, co Čína dala světu, a je to jedna z mála věcí, která se sinologovi zpravidla ani po dlouhých letech nezají. Je mi blízké její pojetí přírody jako něčeho, v čem se tak či onak zračí řád světa,“ popsal v Hostu Petrovi Nagyovi básník Lukáš Zádrapa.

Autor nejprve uveřejňoval své básně na internetovém Totemu, později je přestal psát, až nakonec debutoval až po čtyřicítce. „Když se pak shodou různých okolností moje poezie dostala na stránky Tvaru a vyšla mi první sbírka a já k nemalému údivu zjistil, že jsou lidi, někdy i velmi uznávaní, kterým se líbí, byl to pro mě pochopitelně popud se k tvorbě se vší vážností a chutí vrátit. Když jsem získal pevnější zem pod nohama a pomaličku začal překonávat tu nejhorší nesmělost a nejistotu, otevřely se mi i nové možnosti, o čem a jak psát.“

Jeho poslední sbírka, v pořadí třetí, se jmenuje Sestra propasti. „S názvy sbírek — ostatně stejně jako s názvy básní — docela zápasím. Přijdu vždycky za Bohdanem Chlíbcem z Auly s nějakými návrhy a radím se s ním o nich v naději a ve víře, že mi jako básník-nakladatel s rozhodnutím pomůže a že to bude rozhodnutí správné. Řídil jsem se dosud pokaždé jeho doporučením,“ prozradil.

„Pochopitelně si člověk četbou starých čínských básní nutně zostří také vnímavost pro proměny denních dob a ročních období, hru světel a stínů, pro různé stavy ovzduší a oblohy, vnímavost pro ducha krajiny a otisk dějin v ní a pro řadu dalších věcí, přírodních i nepřírodních, vůči nimž byli staří čínští básníci citliví,“ poznamenal básník. „Ostatně pomíjivost se řadí do okruhu stěžejních otázek zpracovávaných starší čínskou literaturou obecně a tak je to myslím vesměs i s mými básněmi. Ale je pravda, že moje tvorba má z různých důvodů vyloženě český rodokmen. Určitě nepatřím k těm, kteří by se kvůli tomu, že jsou sinologové, dali na pití zeleného čaje, jestli mi rozumíte.“

Autor se rovněž vyjádřil k dění v Číně. „Bohužel v dnešní době je pro nás ČLR zásadní bezpečnostní hrozbou a kdo jiný, než sinologové by měl přispět k porozumění situace, její naléhavosti a její podstatě? Mají k tomu zdaleka nejlepší předpoklady. Je to smutné, ale tohle je teď jejich hlavní veřejná úloha. Zároveň vím, že když nepůjdu do rozhlasu či televize já, snadno se může stát, že tam naverbují někoho, kdo tomu rozumí jako koza petrželi, nebo nedejbože někoho, kdo pracuje, ať už z jakéhokoli důvodu, proti našim zájmům.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.