Martin M. Šimečka je slovenský novinář a spisovatel českého původu, syn filozofa a disidenta Milana Šimečky. Narodil se v roce 1957 v Bratislavě. Absolvoval odborné učiliště Slovnaft. Do roku 1989 vysgřídal různá zaměstnání, psal do samizdatu, který i organizoval: spoluzaložil revue Fragment K. Po revoluci pracoval jako šéfredaktor v nakladatelství Archa (1990–1996), týdeníku Domino fórum (1996–1997), deníku SME (1999–2006) a týdeníku Respekt (2006–2009). 

Je autorem próz Žabí rok, 1983; Džin, 1990; Záujem, 1997, či úvah o vývoji porevoluční česko-slovenské politické scény - Hľadanie obáv; 1998. Jeho analytické memoáry Medzi Slovákmi (2017) jsou kritickou reflexí slovenské společnosti od sedmdesátých roků po současnost. Je držitelem Ceny Jiřího Ortena za rok 1988. V Olomouci získal na podzim roku 2022 Cenu Václava Buriana. 

„Myslím si, že moje knihy nie sú nič moc,“ poznamenal během jednoho autorského čtení Martin M. Šimečka. Podle reakcí publika ovšem přesvědčil diváky a posluchače o opaku. 

„Psaní má pro mě smysl jen tehdy, když jde o výpověď osobní zkušenosti. Téma, o kterém píšu, musím mít hluboce prožité,” řekl ve Vizitce na rádiu Vltava Martin M. Šimečka.  

O svém otci mluví jako o zásadní postavě. „Takového otce bych přál každému. Byl velmi otevřený, hodně debatoval, vyptával se, co a jak prožívám. Později byl taky mým prvním čtenářem a editorem,” vzpomíná. 

„Kvůli tátovi jsem měl zákaz studia a musel jsem jít na učňák. Řekl mi, že se ho můžu zříct a pak budu moci studovat. Bavili jsme se pak i o odpovědnosti. Kdybych se býval táty zřekl, pohrdal bych sebou samým a myslím, že by i táta pohrdal mnou,” vysvětlil. 

Na cestách po Slovensku, Česku, Polsku i Maďarsku si všiml, že jsou posedlé svými problémy. „Fascinuje mě, jak jsme uhranutí vlastním politickým příběhem a pořád si stěžujeme. Já těm lidem říkám, ať se podívají vedle, protože pokud nebudou srovnávat, bude jim chybět perspektiva,” uvedl pro Vltavu. 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.