„Jsme Evropané, protože myslíme svobodně. Jsme Asiaté, protože jsme se narodili tady,“ uvedla v upoutávce na Měsíc autorského čtení 2018 Asli Perker, turecká prozaička, novinářka a editorka. A turečtí literáti, kteří byli hlavními hosty letošního MAČe, jsou také největší události webu autorských čtení.

Jak to, že lidé, kteří odjeli transportem do neznáma, nikomu nechyběli

Alena Mornštajnová: „Musela jsem si nutně položit otázku, jak je možné, že ti lidé, kteří jednoho zářijového dne odjeli transportem do neznáma, nikomu nechyběli. Začala jsem se o to téma zajímat víc, četla o rodinách a jejich smutných osudech. To nemůže nechat lhostejným nikoho.“

Nešlo o mýtus Rakouska-Uherska, ale o představu, jak tehdy vypadal život

Sofija Andruchovyč: „Je dobré zkoumat tu část historie, které se možná bojíme, protože je neprobádaná. Někde tam jsou otázky, na které máme hledat odpovědi.“

MAČ 2018. Nejen Turecko, ale také režisér Peter Krištúfek

Peter Krištúfek: Hlas, ktorý číta - Večer mám čítať. Kráčam upršaným mestom, som z toho trochu nervózny, ako vždy. Nerozumiem prečo, všetko je predsa jasné a takýchto čítaní som absolvoval už stovky. Teraz trochu chápem tú večne sa opakujúcu trému hercov pred večerným divadelným predstavením. Aj keď nie som herec. Treba však podať istý výkon. Trpím, keď moje texty nahlas číta niekto iný, nikdy s tým nie som spokojný. Musím to spraviť svojím špecifickým spôsobom.

Psát za sebou několik dní, pak to všechno spálit chlastem... Je to jako droga

Teťana Maljarčuk: „Psaní mi přináší takovou slast… Když se to klube, když se daří, když si to vychutnáváš, i když se nevyspíš, trápíš se. Psát za sebou několik dní, pak to všechno spálit chlastem, je to jak droga, víc než droga.“

Ivana Dobrakovová: Témata si sama vybírají své autory, ne naopak

Ivana Dobrakovová: „Nemyslím si, že by som sa teraz mohla rozhodnúť napísať nejaký neskutočne veselý text alebo niečo, čo by sa ma vôbec netýkalo. Respektive mohla, ale výsledok by zákonite skončil v koši. Myslím si, že témy si vyberajú autorov, nie naopak.“

Když je hledání klíče příběhu jen a jen na čtenáři... Anna Bolavá

Anna Bolavá: „Postavy z maloměsta si možná o sobě myslí, že jsou něco víc. Není jich tolik, všichni se dobře znají, a přesto o sobě třeba neví nic. Proto vznikají nejrůznější nedorozumění. Ale maloměsto nemůžeme popsat takhle stručně, je to hlubina, do které můžete pronikat celý život.“

Dělicí čáry vedou kolem každé postele, každé rodiny, možná i každým srdcem

Karel Škrabal: „Jakási revoluce už je, jen není vidět. Je v každé druhé hlavě, v každém srdci (pokud srdce není jenom sval). Možná bude revoluce proti kontrarevoluci nebo kontrarevoluce proti revoluci. Osobně bych chtěl stát na straně barikády, která bude bojovat za svobodu, toleranci, rovnoprávnost, spravedlnost a proti násilí.“

Po deseti letech jsem totálně na nule. V podstatě pouze čekám, kdy mě zavřou...

Agda Bavi Pain: „Myslím si, že se nebojím ničeho, ale stát najednou tváří v tvář zbrani nebo pěstem je trochu jiné. Člověk je okamžitě "priposratý", ale právě to je ta výzva. Překonat vše fyzické, co můžeme opustit smrtí.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.