Małgorzata Rejmer je ročník 1985, prozaička a reportérka. Absolventka kulturních studií na Varšavské univerzitě. Debutovala v roce 2009 románem Toksymia. O čtyři roky později vydala sbírku reportáží o Rumunsku Bukareszt. Kurz i krew, za kterou obdržela Cenu Teresy Torańské udělovanou týdeníkem Newsweek a Literární cenu pro autorky Gryfia.  

V roce 2019 jí bylo uděleno prestižní ocenění Paszport Polityki za knihu Błoto słodsze niż miód, tentokrát věnovanou Albánii, která vypráví příběh země decimované terorem Envera Hodži, diktátora, který uvěřil tomu, že jeho země se může stát soběstačnou komunistickou tvrzí. 

Bláto sladší než med vydalo vydavatelství Větrné mlýny a je to reportáž o zemi sužované hrůzovládou diktátora Envera Hodži, který po roztržce s Jugoslávií, Sovětským svazem a Čínou uvěřil tomu, že se Albánie může stát soběstačnou komunistickou pevností. Autorka vypráví o lidech, kteří byli ze dne na den posláni do vyhnanství jen proto, že se narodili do nesprávné rodiny nebo se doma šeptem pokoušeli samostatně myslet.  

“Kati a oběti komunistického režimu v Albánii se dnes míjejí na ulici, nakupují v jednom obchodě a společně budují novou zemi. Není podstatné, kdo byl mučitelem a kdo nástrojem zločinného režimu. Małgorzata Rejmer dává hlas obětem. Ta kniha bolí a dokazuje, jak důležité je umět naslouchat těm, které nikdo neposlouchá,” napsala o díle Agnieszka Glińska. 

“V roce 2015 jsem se přestěhovala do Albánie a zdálo se mi, že šest měsíců je dost na to, abych napsala „Bláto sladší než med“. Ale když uběhlo půl roku, uvědomila jsem si, že nemám prakticky nic, jednu velkou kapitolu, pár náčrtů, několik desítek podobných rozhovorů, v nichž řečníci různými způsoby vyjadřovali frustraci z Albánie, ale žádné příběhy o životě. Lidé se mnou nechtěli mluvit upřímně,” říká autorka. 

“Víte, co jsem pochopila při práci na této knize? Že se mám opravdu ptát na ty nejjednodušší věci, jako je štěstí, přátelství, svoboda. Ptala jsem se, jaké sladkosti lidé jedli nebo s čím si jako děti hráli. Málokdy mluvíme o svém dětství – a to je téma, které lidi nastartuje, důležité pro každého.” 

V jednom rozhovoru spisovatelka prozradila, že píše další albánský text. “Píšu druhou knihu o postkomunistické Albánii „Čekají nás krásné dny“, která bude zase jiná než „Bláto“. Mám také mnoho témat, takže hodně čtu, protože se snažím plánovat svou intelektuální cestu pro další projekty. Neumím si představit psaní bez čtení. My, novináři a spisovatelé, musíme neustále shromažďovat informace, aktualizovat data a překračovat kognitivní schémata. Čím hlouběji jdeme do tématu, tím více bychom měli pochybovat, vidět stále více úhlů pohledu.” 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.