Po spolupráci se zpěvačku a herečkou Monikou Načevou napsala Markéta Pilátová rovnou celou knihu. Na MAČi tato hispanistka, spisovatelka, autorka knih pro děti, novinářka a překladatelka začala tím, že pochází z Kroměříže, ale na autorský večer do Brna v roce 2009 dorazila až z Buenos Aires.

Než otevřela knihu a začala číst, jeden divák vystartoval ke stolečku odsunout láhev, aby mu nebránila ve výhledu na nevšední autorku a dvorní textařku Moniky Načevy. „Cokoliv napíšu, tak to Monice pošlu a pak s napětím čekám, jestli si něco vybrala,“ prozradila.

Ve svých knihách se převážně zabývá příběhy českých emigrantů a jejich potomků žijících v Brazílii. Už v době, kdy psala svou debutovou knihu Žluté oči vedou domů, nosila v hlavě téma vynalézavých baťováků a osud Jana Antonína Bati, které definitivně ztvárnila v knize S Baťou v džungli.

Baťova vnučka Dolores Arambasic posloužila Pilátové jako předobraz postavy Leny, jedné z protagonistek Žlutých očí. 

A co se týče těch písní pro Načevu, díky spolupráci na skladbě Bílý had vznikla inspirace pro její prózu Má nejmilejší kniha (2009), ve které velmi sugestivně líčí exotické brazilské reálie. 

Pilátová ráda používá Skype a pobavila publikum svým názorem na Facebook.„Miluju všechna nová média, všechny ty Facebooky, Twitter, které mají u intelektuálů špatnou pověst a každý nad nimi ohrnuje nos, ale když se tam přihlásíte, tak zjistíte, že tam jsou taky,“ postihla fenomén sociálních sítí dávno dávno před tím, než zaparkoval v tuzemsku.

Považuje se za součást takzvané generace útěkářů. „Píšu o cizině. Považuji se za součást generace, která si říká utěkáři, a píšu o tom, co kolem mě existuje. Píšu o tom, co nejvíc znám. Kdybych žila teď tady na Moravě, tak bych psala o Moravě. Všichni jsme vlastně na Facebooku,“ poznamenala. 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.