Marko Kravos: Život bez pohybu není zdravý ani hygienický

- Slovinsko - 13. 05. 22

Marko Kravos se na rodil v roce 1943 v Terstu. Vystudoval v Lublani slovanská studia, vedl nakladatelství, přednášel a vedl katedru slovinského jazyka na univerzitě v Terstu, pak se z něho stal nezávislý literárt píšící básně, prózu a eseje. Překládá z italštiny a chorvatštiny nebo srbštiny a také ze španělštiny. Je členem Společnosti slovinských spisovatelů a Mezinárodní organizace spisovatelů PEN. Žije a tvoří v Terstu.

Vydal desítky sbírek poezie, některé vyšly v překladu nebo jako vícejazyčné sbírky, jeho práce byly publikovány ve více než dvaceti jazycích. Píše pro dospělé a mládež. Získal i řadu cen. Největšího ohlasu se dočkala jeho sbírka poezie Iásonova stopa (2000).

„Každé slovo je značka,“ poznamenal v jednom rozhovoru. „Jsem kritický vůči provincialismu, ale líbí se mi jeho okolí. Vnímám jej jako výzvu. Pokud je poezie univerzální a přirozený lidský stav, jsou tichá místa daleko od center mocenských a manipulačních mlýnů čistě reálná…“

Autor přijímá všechny formy společenské reflexe slovesného umění. „Zkrátka se mi líbí, že mé bohatství přijímají obyčejní lidé, kteří se ocitají v životní fázi, v níž poezie znamená chléb a víno. Profesionální elita, kritické oko a odborné čtení, všechny tyto přístupy jsou také potřebné. Ale horní meta odměny je postavena na obyčejných lidech.“

Za svou kariéru byl vystaven mnoha srovnáním svého díla vůči vzdáleným kulturám. „I v cizím světě je třeba se cítit jako doma. Který svět nám není cizí? Někdy je cesta do Krajinska velmi vzdálená. Na druhé straně se v člověku posiluje pocit svobody a prostoru. Jdete se svým světlem, které hoří díky sebeuvědomění a hrdosti na vlastní identitu a práci. Život bez pohybu není zdravý ani hygienický,“ poznamenal.

A v čem spatřuje sílu verše? „Poezie by měla být nejen psaná, ale také viditelná na náročném trhu stále materializovanějšího světa, jemuž dominuje chamtivost, strach, agrese. Kontrolujete, do jaké míry má lidstvo své vlastní verše. Co je ta univerzální afinita cizího publika. Společnými jmenovateli jsou stále chléb (nebo rýže nebo banán), láska, touha po štěstí a míru, smysl pro svobodu a společenský smysl.“