Baskická básnířka a spisovatelka Miren Agur Meabe navštívila MAČ v roce 2016. Píše z ženského pohledu pro ženy, klade důraz na ženskou identitu, uvědomění si vlastních přání, která by neměla být upozaďována za představou muže nebo společnosti.

Upřímně a otevřeně říká, že skrze psaní se svléká: může se to dít formou striptýzu, photoshopu, anebo někdy až řeznicky – na maso a kosti.

Autorka vystudovala baskickou filologii a dlouhou dobu působila jako učitelka. Píše v baskičtině zejména poezii, ale tvoří i pro děti.

Naposledy vydala autobiograficky laděný román Skleněné oko (2013 ve Španělsku), ve kterém se dotýká tématu rozpadu vztahu, ztráty milované osoby a vyrovnávání se s touto bolestí. Přidává i vlastní zkušenost s nemocným a operovaným okem, kterou klade jako spojovací metaforu napříč knihou. „Je možné plakat bez jednoho oka?“ ptá se.

Upřímně trpí, ale i to je terapie: nabízí způsoby autoterapie a rehabilitace zlomeného srdce. „Proč není moje srdce z křídy?“ zajímá se.

Autorka hovoří o knize jako o intimních deníkových zápiscích a vysvětluje symbol skleněného oka, který jí pomohl uspořádat jednotlivé zápisky do podoby románu. Jedná se o autofikci, upravenou realitu, zaznamenává nejen to, co prožila, ale i co cítila a představovala si. Je autorkou, vypravěčkou i protagonistkou.

V diskuzi zavadila o téma baskičtiny a povahy baskického národa. „Během období franquismu byly snahy o proniknutí baskičtiny do televize, literatury nebo do škol potlačovány, ale používali a předávali si ji lidé na venkově, pracující zemědělci a rybáři,“ poznamenala. „Baskové jsou spjati se svou zemí, domovem, jsou věřící a pracovití a jejich kultura má tradici v ústní lidové slovesnosti.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.