Nina Lykke debutovala v roce 2010 sbírkou "Orgien, og andre fortellinger" (Orgie a jiné povídky). Do češtiny i slovenštiny byla přeložena její kniha "V posledním tažení", která se stala v Norku bestsellerem a autorce vynesla Bragovu cenu, nejvýznamnější norské literární ocenění, které se uděluje už od roku 1922.  

Jde o román z lékařského prostředí, jehož hlavní postava Elin už víc než 20 let pracuje jako praktická lékařka a stejně dlouho je vdaná za Axela. Jenže před ním existoval jistý Bjørn, který se zničehonic vynořil na Facebooku a který obrátí Elinin život vzhůru nohama. Kniha byla velice úspěšná nejen v Norsku, ale i ve Švédsku a v Německu. 

Nina Lykke je emeritní profesorkou na oddělení genderových studií na Linköping University ve Švédsku. Specializuje se na interdisciplinární výzkum s širokým feministickým záběrem myšlení. Ninin výzkum je velmi všestranný. Její současný výzkum se zaměřuje na otázky queer, kultury rakoviny, umírání a truchlení. 

Autorka na svém webu uvádí, že si myslí, že feministická studia jsou rozprostřena mezi krutým optimismem a každodenní utopií.   

“Velmi mě fascinuje román Svítání od Octavie Butlerové (1987), černé feministické spisovatelky sci-fi – román je z osmdesátých let – kde Butlerová ve sci-fi kulisách vlastně mluví o rakovině jako o talentu. Kurátorka a umělkyně Camila Marambio – a Camilu znáte a také bude součástí série rozhovorů – a já pracujeme na knize s názvem Hrady z písku, která autofenomenograficky zobrazuje náš vztah k rakovině. Camila měla rakovinu před několika lety a můj milovaný životní partner na rakovinu zemřel. Myslím, že nás oba velmi zasáhlo uvažování o rakovině jako o talentu, a to bylo to, co Octavia Butler v tomto románu skutečně představila. To je totální, wow!, můžete o rakovině uvažovat jako o talentu?!,” poznamenala v jednom rozhovoru. 

„Válka proti rakovině je tak nějak klasická „válka“ proti nemoci. A myslím si, že celá tato válečná metafora je v mnoha ohledech velmi škodlivá,” poznamenala. “Můžeme snadno podlehnout ideologiím, obchodním zájmům, náboženstvím, to se v historii stalo tolikrát. Myslím na všechny ty revoluce, které ve skutečnosti vyvolaly v mnoha lidech nesplnitelné naděje,” upozornila. 

"Ale myslím si, že změna musí nastat prostřednictvím spousty různých postojů a díky nespočtu malých akcí, které nějak skončí v něčem, co přispěje k celkové změně. Takže si myslím, že jedinou nadějí – no, ne jedinou nadějí, ale jednou z nadějí, které mám – je, že skutečně věřím v sílu každodenního utopismu. A věřím v různorodou, mnohonásobnou kolektivní akci vycházející z každodenního utopismu.” 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.