Octavian Soviany: Za starých časů byla poezie dáma

- Rumunská čítanka - 09. 12. 24

Octavian Soviany je básník, prozaik a literární kritik. Do literatury vstoupil v jednatřiceti letech básnickou sbírkou Starého alchymisty léta učednická. O psaní říká, že je „druhý život, v němž se člověk pokouší prožít to, co neprožil“.

Narodil se v roce 1954 v Brašově, v Kluži vystudoval filologii, v Bukurešti získal doktorát. Napsal přes dvacet knih: básně, prózy, eseje, divadelní hry. Ve „stylových“ prózách Černohorské texty, Život Kostase Venetise, Siegfriedova smrt navazuje na tradici černého románu 19. století. V knize Dům v ulici Sirén, plné tajuplných příběhů, vzdal hold dumasovské linii francouzského frenetismu.

„Je to nuda psát podobné romány. Když jsem začal psát Siegfriedovu smrt, měl jsem touhu napsat jiný román. Další knihu jsem začal psát kvůli nutkání nonkonformismu, v době, kdy romantika není hlavně romantický příběh,“ uvedl v jednom rozhovoru.

V úvahách o literatuře nabídl například termín jasný román. „Jasným románem může být například dílo, ve kterém se dějí jen čestné věci a ve kterém hlavní hrdina nakonec nezemře. Dobře, je pravda, že takový román by ovšem byl naprosto nezajímavý. Viktoriánské romány jsou takové. Například Dickens je až na několik výjimek klidný romanopisec,“ vysvětlil.

„Za starých časů byla poezie dáma,“ poznamenal také v rozhovoru. „Nyní je poezie takovou dívkou… ani průměrného stavu. A pokud se nestane žádný zázrak, pokud se neobjeví žádný mimořádný básník, který by způsobil revoluci v poezii, myslím, že poezie bude čím dál více klesat. Stalo se to u jiných literárních vzorců, u řecké tragédie, u eposu. Lidé myslí jinak, mají mozek nastavený na jiné parametry.“

Autor je znám také svým odmítnutím Bukowského nebo Ginsberga. „Autobiografie, která si myslí, že něco říká, ale nakonec toho moc není, protože když si vezmete některé texty napsané mladými lidmi, všimnete si, že jsou všichni stejní: drogy, sex, alkohol, násilí a v tom já nejsem schopen nic objevit. Nemají žádný substrát a dokazují něco jiného: nedostatek představivosti.“

Je ovšem otevřený k sociálním sítím. „Facebook znamená hodně, víte. Pokud dám báseň na Facebook, mám jistotu, že mi ji přečte padesát lidí. Pokud ji zveřejním ve vydavatelství, nemám tu jistotu.“