Oya Baydar je prozaička, esejistka a žijící klasička turecké literatury. Narodila se v roce 1940. Vystudovala sociologii na Istanbulské univerzitě a nastoupila akademickou dráhu. V šedesátých letech se zapojila do levicového hnutí a stala se výraznou postavou Turecké dělnické strany. Za svou politickou angažovanost byla zatčena a propuštěna z univerzity, poté krátce působila jako redaktorka různých periodik.  

Po převratu v roce 1980 byla nucena Turecko opustit a dvanáct let žila převážně v Německu, nějaký čas také v Moskvě. Nyní žije v Istanbulu. V roce 2001 založila Tureckou mírovou iniciativu.  

Svůj první román, Allah Çocukları Unuttu (Bohem zapomenuté děti) napsala již v sedmnácti letech. Se zážitky ze života v exilu a pádem socialismu se zase vyrovnala v povídkové sbírce Elveda Alyoşa (Sbohem, Aljošo), za niž získala Cenu Yunuse Nadiho. Nespočet ocenění posbírala také za romány Kedi Mektupları (Kočičí dopisy), Sıcak Külleri Kaldı (Zůstal horký popel) a Erguvan Kapısı (Brána ze zmarliky). Velkou pozornost vzbudila její próza Kayıp Söz (Ztracené slovo), tematizující kurdskou otázku.   

V knize „Bir Dönem - Iki Kadin“ („Jedna epocha – dvě ženy“) nabízí pohled na tureckou společnost od 40. let 20. století. "Je velmi důležité, abychom tuto historii psali konkrétně jako ženy. Zejména pokud jde o politické otázky, lidé totiž mají tendenci psát historii z pozice moci, a v důsledku toho nemohou vždy říct pravdu. Vždy se snaží prezentovat věci, jako by dělali všechno dobře. To platí zejména pro muže na vedoucích pozicích.”   

Podle autorky je román důležitým bodem ve způsobu, jakým se Turecko zabývá svou historií. “Román hraje důležitou roli. Opravdu, po celém světě je román formou literatury, která prožívá boom. Román je nejctěnější literární formou... Každý román, který se zabývá politickými nebo sociálními záležitostmi, je totiž historickým dokumentem. Proto mnoho mladých, kteří se zajímají o současné dění, četlo moje romány, protože se chtějí dozvědět více o období, o kterém píšu. Tento zájem bude nadále existovat.”  

Literární postavy Oye Baydar často hledají sama sebe. “Moje romány jsou v zásadě o hledání identity, o otázkách moci a – co je nejdůležitější – zpochybňování barbarství, které vládne světu. V každém románu převládá jiný aspekt. V "Sıcak Külleri Kaldı" ("Jeho horký popel zůstal"), je to o síle, která ničí všechno. „Erguvan Kapısı“ pojednává o identitě, kterou si lidé vytvářejí pro sebe na základě svého přesvědčení, a za účelem její ochrany mohou obětovat život.”  

“Byla jsem členem turecké komunistické strany, ale uvědomila jsem si, že jednotlivec se nepočítá. To je v rozporu se zásadami marxismu. Je špatné obětovat jednotlivce, abychom zachránili společnost. To rozhodně není důvod, proč se naše generace vydala do ulic. Naše utopie byla úplně jiná. Chtěli jsme svět, ve kterém lidé spolu žijí ve spravedlnosti.” 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.