„Nakonec každá vlna jednou skončí. A jediné viditelné světlo pochází z přistávacích ploch pro letadla, která prolétávají nocí jako hvězdné odpadky za větvemi borovic…“

Považuji vždy za velké čtenářské štěstí, když v knize narazím na magický obraz, spojení slov, při kterém srdce poskočí – a hned je den krásnější. Cristian Crusat v šesti povídkách z různých úhlů vypráví na první zdání banální příběhy o tom, jak je život jeden z nejtěžších. (Takto řečeno to zní prapodivně, ale však si rozumíme.)

Ale ve všem je alespoň kousek něčeho. (Takto řečeno to zní prapodivně, ale však si rozumíme.) To „něco“ může být obyčejné porozumění nebo již ten zmíněný velký třesk slov.

Ta kniha – a takový je prý postoj Argentinců k instituci literáních cen – je dobrá navzdory tomu, že v roce 2013 získala Evropskou literární cenu. A to není málo… Na kus řeči jsme pozvali i zkušeného hispanistu.

Cristian Crusat: Stručná teorie cestování a poušť
přeložil Jan Mlčoch, Větrné mlýny 2019

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.