Pavel Kohout: Někteří lidé mi dodnes nemohou přijít na jméno

- Novinka 12 - 22. 10. 18

Ani devadesátiny nezastavili nestora tuzemské literatury – Pavla Kohouta – od činorodosti. Slavný prozaik a dramatik, ale i básník je oslavil letos 20. července.

Jeho hlas čtenáři nově zaslechnou v audioknize Větrných mlýnů - Katyně. Text načetli právě Pavel Kohout a Marie Drahokoupilová. „Pavel Kohout přijel do Brna a pět dní v kuse četl a četl. Předvedl úžasný výkon, tak jako vždy a všude. 18 hodin čtení Katyně v podání samotného autora," poznamenal k záznamu nakladatel a ředitel MAČ Petr Minařík.

Narodil se v roce 1928 v Praze. Někdejší stalinista a svazák, se po svém „prozření“ stal moderním dramatikem a jednou z tváří Pražského jara 1968. Modrou svazáckou košili tak vyměnil za disidentské šaty, stal „nebezpečným“ chartistou a musel z republiky pryč.

„Třeba v 50. letech tady nedošlo k obecnému zblbnutí obyvatelstva. Byl to důsledek zkušenosti společnosti s první republikou a protektorátem, který nás přivedl k domněnce, že potřebujeme nové řešení. Bohužel to bylo od čerta k ďáblu,“ shrnul své bolševické mámení pro Českou televizi.

Svůj výklad tehdejších časů Pavel Kohout rozprostřel i do knih To byl můj život (2005, 2006). Národní knihovna mu připisuje víc než 230 knižních položek v různých vydáních a jazycích.

Ke svému životu a dílu poznamenal: „Někteří lidé mi dodnes nemohou přijít na jméno. To taky chápu. Buďto je ten systém tak strašně přejel, že to nemůžou odpustit nikomu, kdo s tím měl něco společného, anebo jsou zatrpklí a zapšklí. Protože to neodpustí sobě.“

Katyně

Anotace: Jak pomoci přenádherné dívce Lízince Tachecí, které by každý muž snesl modré z nebe, když ji nevezmou ani na gymnázium ani na konzervatoř ani na jinou školu s maturitou? Nezbývá než otevřít složku PST! a přijmout ji do nultého ročníku tajné školy pro popravčí, aby se stala první katyní na světě.

Nejúspěšnější román Pavla Kohouta vyšel od roku 1978 v desítkách zemí a má mnoho příznivců. Černý humor, s nímž sleduje osudy sedmi spolužáků a jejich učitelů, mistrů katovského umění, profesora Vlka a docenta Šimsy, vyvolává neustále smích, který však znovu a znovu tuhne na rtech.

Totalitní režim tento román vbímá jako útok na sebe a vyhostil autora na deset let z vlasti. Retro vydání próz Pavla Kohouta je určené především novému pokolení čtenářů a Větrné mlýny ji nemohly začít jinak než právě tímto dílem, současně klasickým i horce aktuálním.

Pavel Kohout (*1928)

Prozaik, dramatik, básník, filmový scenárista a režisér. Po maturitě na reálném gymnáziu (1947) studoval estetiku a divadelní vědu na Karlově univerzitě. V letech 1949–50 pobýval na velvyslanectví v Moskvě, v letech 1951–52 byl šéfredaktorem Dikobrazu a dále pracoval v dalších periodikách. Prominentní autor padesátých let, patřil k tzv. „kulturnímu kádru“ komunistické strany. Ve druhé polovině šedesátých let jeden z představitelů nonkomformního proudu v české literatuře, 1968 protagonista pražského jara. Za postoje v roce 1968 a činnost v Chartě 77byl vypovězen z Československa. Po roce 1979 žil v Rakousku. Spolupracoval mj. s Günterem Grassem. Po roce 1989 se věnuje kulturním vztahům mezi Českou republikou a německy mluvícími státy. Žije střídavě ve Vídni, Praze a na Sázavě. Jeho dramatické adaptace a divadelní hry byly uvedeny na scénách v řadě zemí celého světa.