Básník, prozaik, textař, publicista, redaktor, dramatik a vydavatel Peter Šulej se narodil v roce 1967 v Banské Bystrici. Vydal řadu sbírek a knih - některé pojal jako trilogie: Porno (1994), Kult (1996), Pop (1998), Návrat veľkého romantika (2001), Koniec modrého obdobia (2008), Nódy (2014). Napsal třeba prózy - Elektronik café (2001), Misia (1995), naposledy román Spolu (2015). Román Chronofóbia (2025) zavede čtenáře do Bratislavy a obsahuje prvky sci-fi. “Pravdy, polopravdy, nepravdy, postpravdy...,” anotují jeho vydavatelé.  

„Ľahučké, neotravne melancholické, spleenom opatrne poznačené riadky. Šulej dorazil do vytúženého prístavu básnickej zrelosti – svojej vlastnej zrelosti. Je dobre byť zrelý, je to čosi ako súkromný vrchol," napsal o jeho poslední tvorbě básník Peter Macsovszky. 

Do poezie vstoupil v 90. letech spolu se Habajem a dalšími. „Vstoupili do ní radikálním programem,“ popsal moderátor MAČe Miroslav Zelinský. „Označují se jako textová generace, přijali dokonce i ženská autorská jména.“ 

Peter Šulej je neúnavný organizátor literárního života. Kolem časopisu Vlna a vydavatelství Drewo a srd vybudoval generaci literátů a překladatelů, ale i filmových vědců. Jenže. „Myslím si, že literatúra a vlastne celé súčasné umenia je absolútne marginalizované. Je to smutný fenomén, s ktorým som sa nestretol nikde na svete. Spoločnosť pod vplyvom konzumu a lobotomizujúcich médií pomaly degraduje,“ uvedl básník v anketě pro Knižní revue v roce 2008. 

Před deseti lety Šulej nad bídným postavením literatury hořekoval. „Nič také ako literárny život na Slovensku neexistuje. Občas sa kde-tu vyskytnú fragmentarizované zvyšky a odvážni don quijoti, ktorí sa snažia o resuscitáciu, a tým patrí môj obdiv,“ popsal. 

„Analýza jednotlivých stavebných prvkov skladačky s názvom „literárny život“ by si vyžiadala nejednu štúdiu a najmä koncepčné zmeny, ak už nie je prineskoro,“ poznamenal tehdy Peter Šulej. 

Zajímavě popsal Denníku N svou účinnou uměleckou metodu. „Ako básnik, a to je pozícia, v ktorej sa cítim najsilnejší, som nikdy nemyslel na čitateľov… Môj názor je, že pri umeleckej tvorbe myslieť na čitateľa v podstate nie je ani možné. Je to nutné pri komerčných produktoch, ale román nie je práca v reklamnej agentúre.“ 

Podle Šuleje se dnes poezie přestěhovala do undergroundu a sleduje ji jen úzký okruh lidí. Ale poezie lze najít i na nečekaných místech. Její kouzlo nevyprchalo. „Ide o to, čo všetko považujeme za poéziu a kde všade sa prejavuje. Nie je to len v básnických zbierkach, ale na najrôznejších úrovniach, či už je to film, internet, digitálne médiá, aj samotné programovanie je vlastne poézia,“ vysvětlil Šulej. 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.