Petr Borkovec: Reagovat na to, co se děje, a přitom nepsat publicistickou poezii

- Poezie - 13. 04. 23

„Petr Borkovec je pozoruhodný tím, že se od 90. let věnuje soustavně poezii jako překladatel a autor. Tento systematický básník nám přečte svoje povídky,“ zaznělo na MAČ v roce 2017 z úst moderátorky, která následně ukázala publiku útlou sbírku povídek Lido di dante. 

Autor okomentoval projekci úvodního videa: „Je na něm vidět, že je dobře, že nejsem herec. Jak by řekla moje žena: Vypadáš tam, jako když jdeš ven čůrat.“ 

„Povídky jsou delší a nehodí se číst je celý. Vybral jsem takový kusy. Chtěl bych, abyste odcházeli s nějakou představou o tom místě, který má světlou i temnou stránku. Je to malý nenápadný Lido, který na webech cestovních kanceláří nemívá nejlepší hodnocení, leží sedm kilometrů od Ravenny.“ 

„Neseznamuju se s lidma úplně snadno a mít takovýhle italský kamarády je pro mě velký dobrodružství a zvláštní výhra, za kterou nemůžu, ale moje žena je odtud, takže my tam jezdíme,“ dovysvětlil. 

Petr Borkovec se kromě mnoha cen stal třetím oficiálním básníkem Prahy. „Rád bych se spojil s mladší generací básníků narozenou kolem roku 2000. Přijde mi, že si dovedou držet svoje a zároveň rychle reagovat na to, co se děje kolem. A přitom nepsat publicistickou poezii,“ prozradil po uvedení do funkce Českému rozhlasu.  

„Když píšete prózu, jdete do toho víc po hlavě, než když píšete v básni, ty slova si víc uvědomujou samy sebe nějak jinak. Ty slova jsou důležitý a rytmus, etymologie, to jsou takový zpomalovací efekty. Tak tady je to rychlejší,“ vyprávěl básník na MAČi brněnskému publiku. 

Překlady 

„Vždy jsem si vybíral sám autory, kteří byli moji bozi, který jsem miloval, to, co psali, jak žili a jak vypadali... a takový autoři vás nějakým způsobem ovlivní. Nechat se ovlivnit je v pořádku.“ 

„Vlivy a vzory jsem více přibíral, než ztrácel.“ 

Básníci 

„Různost, kterou v současné české poezii cítím, je prima. U mladších básníků sleduju, že oproti mý generaci víc vědí, co tam maj, vědí, jak ta kompozice vypadá, dovedou o ní dobře mluvit, dovedou odkazovat k nějakejm věcem. Já jsem to neuměl. Jaromír Typlt to uměl už v roce 1991. Já jsem byl víc mlčenlivej a intuitivní.“ 

Má poezie budoucnost? 

„Básnický text představuje jazyk v nějaký velmi vypjatý, dokonalý, co nejdokonalejší podobě, kdy jazyk hraje všema barvama, ukazuje všechny možnosti a kvality. Takhle předvést jazyk pořád ještě neumí nikdo jiný než básník. V tomhle smyslu verše na stránce přežijou.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.

Loading...