Petr Chudožilov se narodil v roce 1943 v Prostějově a pochází z rodiny ruského exulanta. V Praze vystudoval jedenáctiletku, studia na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v osmém semestru opustil na vlastní přání hned v počátcích Husákovy normalizace. Pracoval postupně jako zpravodaj ČTK, dřevorubec, závozník, přidavač, mlékař, redaktor Literárních novin, Literárních listů a Listů, hlídač, řidič a stavební dělník.

Od roku 1982 žije ve Švýcarsku. Věnuje se publicistice (hlavně rozhlasové) a literatuře (hlavně povídce). Je autorem čtrnácti knih, například Kapři v kvetoucích trnkách (1969), Na velrybě (1990), Boj o fusekli (1996), Proč necítím národní hrdost (1999), Papír je poslední domov (2002), Lahvová pošta (2008) a Cizinec na pobřeží (2019).

Na Měsíc autorského čtení v roce 2020 přijel i s manželkou. Chudožilov divákům na MAČi četl příběhy i vtipné pohádky, ale zavzpomínal i na spisovatelské začátky či na své novinářské posty. „Po maturitě jsem začal pracovat jako redaktor ČTK. Bylo mně sedmnáct let a můj šéf říkal, že by byl rád, kdybych poznal, jak to chodí v různých regionech Československa. Má první cesta směřovala do Ostravy, kde jsem začínal jako reportér,“ řekl Martinovi Jirouškovi pro MF DNES v Ostravě.

„Z komína se vine kouř, zabalí člověka, zabalí hvězdy, zabalí měsíc. Připadá mi, že dokáže sjednotit celý pohled,“ napsal Chudožilov v pohádkovém románu Kouř z komína, který vydal v Basileji po nucené emigraci.

Česká pohádka tedy poprvé vyšla ve Švýcarsku. „Měl jsem kamarádku Zuzanu, bylo jí přes 80 let. Byla to německy mluvící pražská židovka, která měla za manžela sudetského Němce. Rozvedl se s ní, když přišli nacisti. Oba dva museli do koncentráku, oba dva přežili. Po válce museli odejít, protože neuměli česky. Říkal jsem jí, že jí napíšu krásnou pohádku,“ přiblížil autor v České televizi.

„Dětské knihy si nevybírají děti, vybírají jim je rodiče. Pohádka je veliká svoboda, můžete říkat věci, které by vám dospělý čtenář nespolkl,“ vylíčil Chudožilov.

„Román je o lásce za hrob. O paní, která odmítá uvěřit smrti svého muže. Řekl jí, že kdyby někdo přišel a říkal, že je mrtvý, ať mu nevěří. Všichni do ní hučí, ať si vezme penzi a uvěří, že je po smrti. Ale ona říká: Vždyť já ho miluju. Jak bych mohla milovat někoho, kdo není?“ vypráví Chudožilov.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.