Petr Stančík: Když se požitek stane obětí globalizace, je z něj banalita

- MAČ 2021 - 14. 04. 25

Petr Stančík se narodil v roce 1968 v Rychnově nad Kněžnou. Do roku 2006 psal pod pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic. Věnuje se próze, poezii, dětským esejistice, dramatu i ediční práci, ale i historii. Nedokončil studia režie na pražské DAMU, živil se různě, stále je na volné noze.

„Literatura pro všechny věkové skupiny má stejný fundament: silný příběh,“ řekl v rubrice Tři otázky pro... pro brněnský Hos.

Vydal celou řadu titulů - Pravomil (2021), Praha ožralá (2021, s Radime Kopáčem), Jezevec Chrujda krotí kůrovce (2020), H2O a pastýřové snů (2019), Jezevec Chrujda zakládá pěvecký sbor netopejrů (2019), Fíla, Žofie a Smaragdová deska (2018) nebo H2O a poklad šíleného oka (2018).

Svou zálibu v historii vkládá i do příběhů, které píše, když je staví napospas významným dějinným milníkům.

“Mým velkým vzorem je Jorge Luis Borges. Historie v jeho povídkách je mnohem historičtější, nežli byla ta skutečná. Znamenitým fabulátorem je též dnes již téměř zapomenutý autor historických románů Josef Svátek. A v poslední době začínám chápat genialitu Aloise Jiráska, jehož mi — jako mnoha dalším čtenářům — dokonale znechutila povinná školní četba. Čítanky jsou krví zbrocená popraviště knih,” řekl Hostu.

Stančík pracoval v reklamě, kde se naučil jisté zručnosti. “Reklamu už drahně roků nedělám ... Ale kdysi jsem se při té práci naučil spoustu užitečných dovedností. Třeba jemné umění popsat i hodně zašmodrchanou myšlenku tak, aby ji čtenáři pochopili. Nebo jak psát, tak, aby bylo čtení požitkem. Prostě literární řemeslo. A kdo neumí řemeslo, tomu je i genialita málo platná. Netvrdím, že ho umím dokonale, ale pár fint jsem v dílně pochytil.”

Ve mnoha textech se snaží vracet do minulosti. “Obecně jsem konzervativec, který si myslí, že lépe už bylo,” vysvětlil v jiném rozhovoru.

V knize Zasvěcení temnotou se zase věnuje pivu. "Pivo je nápoj zasvěcenců, pili ho stavitelé pyramid i katedrál. Pivo je nápoj kykeon, který byl používán při eleusinských mystériích. Jakmile se vznešený požitek stane obětí konzumu a globalizace, je z něj přinejlepším banalita. A to je škoda.”