Do roku 2006 psal spisovatel, básník, prozaik, esejista, dramatik a textař Petr Stančík pod „středověkým“ pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic. Ten svědčí mimo jiné i o jeho umanutém zaujetí pro historii. Jako by autor procházel dodnes Prahou v kulisách časů jejích císařů a králů. Snad proto, že ona historie stále mění tuto současnost.

Stančík píše poezii, prózu, knížky pro děti, věnuje se esejistice, dramatu i ediční práci. Zkrátka komplexní prozaik. Vydal desítky knížek, třeba Virgonaut (2010), Mrkev ho vcucla pod zem (2013), Mlýn na mumie (2014, který získal cenu Magnesia Litera za prózu v roce 2015), Jezevec Chrujda točí film (2014) a Andělí vejce (2016). Vydal i román Pravomil (vydalo Druhé město), inspirovaný osudy bojovníka proti totalitám Pravomila Raichla, a knížku osobitě zpracovaných pověstí Faustův dům a díra do stropu (vydal Meander).

Jeho texty byly přeloženy do angličtiny, španělštiny, němčiny, polštiny, bulharštiny, maďarštiny, litevštiny a albánštiny. No a v roce 2015 byl i hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Právě tam autor přednesl ukázku z románu Mlýn na mumie.

„Kniha se odehrává v roce 1866 a je to detektivka o hledání prvního českého sériového vraha. Takže začneme úryvkem, který pojednává o vrahovi a jeho služce,“ líčí Stančík.

Debata s autorem zabrala více času než samotné čtení, což svědčí o zájmu diváků MAČe. „Ten román není historický, jako se píše v mnoha recenzích, ale je to román ze současnosti,“ vysvětluje Stančík s tím, že jde také o varování před válkou a že byť kvůli textu autor strávil řadu hodin v archivech, je to román ze současnosti. „Je to také varování před možnou válkou, která dřív nebo později přijde, protože války přicházejí,“ myslí si spisovatel.

Stančík prozradil, že ho zajímají témata života a smrti. „Moje babička měla knihu Domácí lékař a na konci tam byly anatomické atlasy. Já jsem jimi fascinovaně listoval a napadlo mě, že se lidské tělo dá pojmout jako kniha a zvráceného vraha by to mohlo zlákat jako takové čtení,“ popisuje jedno z témat titulu Mlýn na mumie.

„Doma mi hodně četli a moje babička mě naučila číst už v pěti letech. Maminka mě poměrně brzy zavedla do knihkupectví a vedla mě ke čtení. Znám ale pár spisovatelů, kteří si myslí, že čtení je zbytečné,“ uvedl v jednom z četných rozhovrů.

Vyjadřoval se rovněž k otázkám technologického vývoje lidstva. „Myslím, že naděje ani obavy nejsou na místě, protože to, co se k nám blíží, je mimo dobro i zlo. Právě totiž prožíváme přechod mezi kosmickými věky,“ poznamenal.

„Druhý věk byla evoluce života od bakterií až po člověka, která stvořila vědomí. A třetí věk právě začíná – stvořením planetární bytosti, kterou staří kabalisté a Milorad Pavić nazývali Adam Kadmon. Lidstvo elektronicky propojené internetem se proměňuje v pouhé buňky Kadmonova těla. Takže subspecie aeternitatis je to správně, osobně mě to však prudí. Také záleží na tom, jakou buňkou Adama Kadmona budu, zda neuronem v mozku či hepatocytem v játrech,“ dodal.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.