Povídkářka Edina Szvoren se narodila v roce 1974 a pracuje jako učitelka hudební teorie a četby notového zápisu na Hudební střední škole a Gymnasiu Bély Bartóka, kde sama také odmaturovala. Poté na Vysoké škole Ference Liszta vystudovala dirigování.

V roce 2010 jí vyšla sbírka povídek s názvem Pertu (Tykání). Za knihu Nincs, és ne is legyen (Není, a ať ani nebude, 2015) získala Literární cenu Evropské unie. Věnuje se tématu rodiny, nemožnosti a iluzi rodinného bytí. Její texty jsou plné bolesti, neúplnosti, pokřivení, zobrazuje beznadějné stavy, z nichž nelze vystoupit. Vyznačuje se dokonale zformovanou a důkladně promyšlenou strukturou.

Přiznává, že jsou pro ni jako čtenářku i spisovatelku výzvou prózy s razantními zlomy, ať už příběhovými, či formálními. „Krátká próza je takřka nutně expresivnější, impulzivnější než román. Pokud můžu využít hudebního přirovnání, je jako kánon: jeden každý hlas se k něčemu vztahuje, něco imituje, nic není mimo téma.“

Radka Denemarková

Spisovatelka, překladatelka, scenáristka a dramaturgyně Radka Denemarková je autorkou monografie Evalda Schorma (Sám sobě nepřítelem, 1998) a Petra Lébla (Smrt nebudeš se báti, 2008).

Spisovatelka je stálicí festivalu MAČ. Narodila se v roce 1968 v Kutné Hoře, vystudovala germanistiku a bohemistiku na Univerzitě Karlově, poté pracovala v Ústavu pro českou literaturu AV ČR a jako dramaturgyně v Divadle Na zábradlí.

Od roku 2004 je na volné noze. Její dílo obnáší především mezinárodně ceněné a hojně překládané romány - A já pořád kdo to tluče (2005), Peníze od Hitlera (2006), Kobold (2011), Příspěvek k dějinám radosti (2014) a Hodiny z olova (2018).

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.