Pál Závada se narodil v roce 1954 v Tótkomlósi. Jeho první kniha, sociografie Lis na kulaky (Kulákprés), vyšla v roce 1986. Jeho román Jadvižin polštář platí za jeden z největších maďarských bestsellerů.
Od roku 1992 je Pál Závada redaktorem beletristické rubriky časopisu Holmi, v roce 2009 byl zvolen členem Digitální literární akademie. Je laureátem řady ocenění, například Ceny Attily Józsefa (1998), Ceny Prima Primissima (2004) nebo Kossuthovy ceny (2005).
Jeho román Přirozené světlo se z velké části odehrává v období před druhou světovou válkou a po ní. Postavami jsou většinou ženy a muži z Békešské župy; Maďaři, maďarští Slováci a maďarští Židé – které podle jejich národní příslušnosti příběh zavede buď do vyhlazovacích táborů, na nucené prace do zajetí či jsou přesídleni do střední a východní Evropy.
"Když se mi v loňském roce, v červenci 2020, naskytla příležitost zúčastnit se Měsíce autorského čtení v Brně, vybral jsem si úryvek z uvedené románové pasáže. Úvodem jsem řekl, že ústředním prvkem této knihy, směsi literatury faktu a fikce, protože se opírá jak o skutečné prameny, tak o napodobeniny dokumentárního materiálu, je fotografie. Ale zároveň jsem si chtěl vyzkoušet, jak budou fotografie, náčrtky, stránky z deníku nebo dopisy, tedy dokumenty tradičně využívané literaturou faktu, fungovat jako stavební kameny literární fikce," napsal blogu Českého centra v Budapešti.
"Při tvorbě románu je jedním z mých zobrazovacích prostředků to, že je stavím do vzájemných protikladů. Jde o imitaci literatury faktu; nejnapínavější je objevovat, jaké fikci dovolí tyto prameny, subjektivní dokumenty a jejich zpracování vzniknout. Možná právě takovéto bádání a hledání by mohlo být metodou přijatelné rekonstrukce kolektivní paměti. Metodou budující základy určitého druhu střízlivého národního sebepoznání – a víceméně normální společné paměti a společného souboru poznatků pro naše národy. Ale od románu, jako je můj, nelze očekávat, že půjde v tomto směru příkladem. Ten je nanejvýš schopen učinit i ze zmíněného problému předmět beletristického díla."
Jan Novák
Prozaik, dramatik, scénárista, překladatel. Narodil se 4. dubna 1953 v Kolíně. Z Československa emigroval v roce 1969, nyní žije v Praze, do Ameriky, kam se po emigraci dostal, se však vracívá.
Jeho knihy vyšly v mnoha světových jazycích. Je držitelem podstatných literárních cen včetně Magnesie Litery za knihu roku (2004) a Ceny Josefa Škvoreckého (2007), také Carl Sandburg Award pro chicagské autory a Friends of Literature Award.
Je autorem rozsáhlé monografii Kundera. Český život a doba (Argo a Paseka 2020), která sklidila vlnu zájmu stejně jako kritiky. “Žádný spisovatel, ale ani filosof anebo vědec není úplně objektivní, protože člověk objektivní být ani nemůže. Objektivní je pouze Bůh, pokud existuje, všichni ostatní vnímáme svět z nějakého bodu, na němž jsme se narozením nahodile ocitli. To znamená, že každý máme jen ten svůj pohled na životy jiných, a já si to jako životopisec uvědomoval a řídil jsem se podle toho, jak nejlíp jsem to dokázal,” řekl v rozhovoru pro Echo24.cz..
doporučujeme
Komentáře z Facebooku
Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.