Podcast MAČ 2020: Zita Iszó a Jiří Hájíček

- Podcast MAČ 2020 - 04. 02. 25

Zita Izsó

Zita Izsó se narodila v roce 1986 a studovala v Budapešti na univerzitě ELTE práva. Od roku 2007 publikuje básně a překlady. Překládá z angličtiny, němčiny, francouzštiny a španělštiny. První drama s názvem Zavírací doba, které napsala společně se svou sestrou Nórou, získalo první místo v dramatické soutěži Maďarského rozhlasu. V roce 2010 se její další drama Závislost dostalo na scénu debrecínského divadla.

Vydala také tři básnické sbírky – Mořský obyvatel, Tváří v tvář a Noční dosažení země. Básně Zity Izsó „si v souvislosti s hříchem, vědomím hříchu, soustrastí, láskou a lidským utrpením, bídou a (sebe) zkázou kladou otázku teodiceje čili ospravedlnění Boha; války, vraždění, osudy současných vyhnanců, to vše prostřednictvím obrazů putování, pronásledování a Kristových pašijí je rozšířeno v obecnou, zdrcující existenční zkušenost,“ říká o její tvorbě Beatrix Visy.

Autorka proslula svým stylem na pomezí poezie a prózy. „Vždycky se snažím napsat ne to, co chci, ale to, co vidím. A to je pro mě nástroj, díky němuž se lze vyhnout patetičnosti,“ vysvětlovala při rozhovoru, který s Kateřinou Hejnarovou vedla v červenci 2020 na festivalu Měsíc autorského čtení.

„V mém případě se tyto dva literární útvary, poezie a próza, skutečně promíchávají,“ popsala. „To ale na současné maďarské básnické scéně není nic neobvyklého, je to v podstatě běžný trend a je pravda, že jak mladí, tak i starší čtenáři tuto formu mají v oblibě. V poslední době jsem napsala některé básně, které jsou v podstatě baladickými příběhy a které lze interpretovat jako znovuzrození balady. Nicméně myslím si, že tyto dva literární útvary, poezie a próza, se v mém případě budou do budoucna od sebe více vzdalovat.“

Jiří Hájíček

Jihočeský spisovatel Jiří Hájíček je držitelem dvou cen Magnesia Litera. Ve svých dílech se drží svého kraje, v němž hledá svá románová i povídková témata. Na hledače zelených vltavínů v lokalitách oblíbených jižních Čech se zaměřil v díle Zloději zelených koní, na zatopené vsi před stavbou Jaderné elektrárny Temelín zase v Rybí krvi.

Narodil se v roce 1967 v Českých Budějovicích, kde vystudoval Vysokou školu zemědělskou. Pracuje jako bankovní úředník, ale proslul jako prozaik a „realista českého venkova“ po druhé světové válce.

Je autorem sbírky povídek Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014), novely Fotbalové deníky (2007) a románů Zloději zelených koní (2001, zfilmováno 2016), Dobrodruzi hlavního proudu (2002), Selský baroko (2005), Rybí krev (2012) a Dešťová hůl (2016). V roce 2020 přišlo brněnské nakladatelství Host s jeho novinkou Plachetnice na vinětách.