Patří ke hvězdám Měsíce autorského čtení, tuzemskou literární produkci drží nad hladinou průměrnosti, sbírá umělecké, nejen literární ceny. A vyřezává hnilobu ze společnosti, která otupěla. Ale hlavně tvoří, aby potupila totalitu, její věčné téma.

Radka Denemarková například před lety neodjela na konferenci o holocaustu do Pekingu, protože podepsala petici proti Prohlášení čtyř, která byla kritická vůči servilní tuzemské vládě a také Číně. Její cestu do nejlidnatější země světa zrušila mimo jiné i její podpora čínského disidenta Sü Č’-jüana.

Narazila i na téma překladatelství, protože o její knihy je zájem i v zahraničí. „Peníze od Hitlera se překládají nejvíce. Problém překladu je například mentalita národa... prostor, kde jsme se narodili a kde žijeme a který je výsledkem předchozích desetiletí i staletí... To, co se dělo u nás, se projevuje v chování lidí…“

Což souvisí také s výchovou. „V dětech a mladých není naděje, protože jsou vychovávané svými rodiči, kteří jim společně se společností předávají všechna klišé a předsudky, jak se má ten život žít, co je dobré a co špatné, takže jen lidé se silným kritickým myšlením se nebojí a dokážou se zařídit jinak, jsou otevření a vydávají se jinou cestou.“

Naděje přitom pro společnost přeci jen existuje. „V jedincích vidím naději, ale nechci lhát a ulehčovat si to. Naděje je doménou jedinců, kteří mají tu energii strhnout s sebou ostatní. A těch je strašně málo. Je nutné si všímat outsiderů,“ upozorňuje.

„Nejzrůdnější je pojem kolektivní viny, každý národ chce vypadat dobře. Hranice ale vede od člověka k člověku. Stačila by troška empatie a soucitu a spousta věcí by se vyřešila.“

Na MAČi četla tato spisovatelka, literární historička, překladatelka, scenáristka a dramaturgyně několikrát, a právě MAČi věnovala také poklonu. „Šokovalo mě, jak se Měsíc autorského čtení rozšiřuje a překvapuje mě, jak jsou pánové Řehořík a Minařík nezdolní. Takže já myslím, že pánové jednou skončí v Guinessově knize rekordů.“

Autorka úspěšných románů v srpnu 2022 na Vltavě vyprávěla mimo jiné o tom, jak by mohla vypadat postkapitalistická společnost i proč si vážit evropanství. „Mám pocit, že čím těžší doba je, tím více se senzitivní, citliví a vzdělaní lidé upínají k literatuře a ke skutečnému umění,“ poznamenala. „Umění je totiž takový ostrov humanismu a naděje,“ dodala.

„Proto je tak moc důležité číst v pubertě poezii a během krizí středního věku se upínat ke knihám, které se zabývají kritickým myšlením. Stejně tak je důležité číst i v dobách, kdy jsme nemocní nebo staří, kdy vidíme naději zase někde jinde...“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.