Richard Erml se narodil v roce 1961 v Praze. Spisovatel, publicista, dramaturg a scenárista vystudoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Do roku 1989 pracoval jako topič, po roce 1989 jako novinář (Zemědělské noviny, Scéna, Divadelní noviny, Mf Dnes, Reflex). Vydal knihy: Zuzanka a tibetské velehory (2002), Bez lítosti (2004), Tibetské nebe, peklo, ráj (2007), Panker a já v hustym Ladaku (2010), Jidášovi bratři (2012), Můj muž, má žena (2017), Vinnetou naší doby (2018), Libeňský román (2021).  

Se svou druhou ženou, tibetoložkou Zuzanou Ondomišiovou, mají dospělého syna Tashiho a mladého pejska ridgebacka Berryho. Až jednou všechno napíše, vrátí se se ženou a dětmi do Tibetu. 

Jeho nová kniha nazvaná Ztracenci a nalezenci (Druhé město, 2023) nabízí dvě novely, v nichž se autor pohybuje tam, kde je jako doma — mezi outsidery, kteří chodívají po pěšinách vzdálených od magistrál, naspal o díle dramatik Milan Uhde. 

První z příběhů se jmenuje Šestiprsťák a míří do blízké budoucnosti, kdy zesílil pocit lidského osamění a siroby. “Otce v něm hledá dospívající chlapec, který se tělesně i duševně projevuje jako dívka, a průvodcem se mu stane jen o málo starší bezdomovec. Hledaného otce nakonec vystopují, jenže jde o beznadějně zuboženého nešťastníka,” píše Uhde. 

Přesto není příběh bez naděje — příslibem je porozumění obou mladých, které sblížilo putování zlověstnou periferií. 

“V novele Než se vrátí ztracený syn, umístěné pro změnu do současnosti, hledá naopak — obrazně řečeno — otec syna, vlastně jeho pravou tvář. Na rozdíl od biblické katarze naznačuje děj jinou pointu: mladý muž, který se vrací z ciziny, představuje hrozbu, že se za dosavadní neúspěšný život hodlá otci pomstít. Vidina otcovraždy ovládne fantazii starého člověka a pochopení či úlevy se mu nedostane ani od citově odcizené manželky, ani od solidně situované dcery. Finále je překvapivě očistné: syn sice nadále prožívá svůj neúspěch, ale domů se vrací, aniž otce z něčeho obviňuje. Ten se však mezitím nečekaně ocitá na hraně života,” popsal Uhde. 

“I tentokrát jde o příznačný ermlovský závěr otevřený všemu, co může nastat mezi postavami, které zralý prozaik vylíčil s pronikavým nadhledem a zároveň s hlubokou empatií,” uvedl Milan Uhde.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.