Hosty 17. ročníku literárního festivalu Měsíc autorského čtení se v létě 2016 stali španělské autorky a autoři. Jejich medailony se v produkci Větrných mlýnů staly součástí seriálu Španělská čítanka, kterou odvysílala Česká televize, Telewizja Polska, Rozhlas a televízia Slovenska.

Portrét novinářky a spisovatelky jménem Rosa Montero natočil režisér a dokumentarista Petr Hátle.

Rosa Montero Gayo se narodila v roce 1951. Je to madridská novinářka a spisovatelka, která vypráví příběhy každodenního života. V dětství byla vinou nemoci několik let upoutaná na lůžko a dlouhé chvíle si krátila psaním příběhů.

„Považuji se za feministku, jsem proti sexismu, ale odmítám militantní literaturu. To je potom podvod popírající samotnou její podstatu. Psaní je pro mě pátráním po smyslu existence,“ řekla v rozhovoru pro deník ABC.

Napsala a vydala desítky románů, povídek a píše také literaturu pro mládež. Je držitelkou četných literárních ocenění. „Diskriminační zóna psychických poruch je dnes mnohem uzavřenější a temnější než homosexualita (nezapomeňte samozřejmě, že homosexuálové byli až do nedávné doby považováni za duševně nemocné). Pacienti postižení těmito chorobami trpí sociálním odmítnutím tak prudkým, že problémem není jen to, že musí skrývat svou indispozici, ale že jsou zamčeni ve svých domovech a přinuceni k životu v izolaci. Španělsko je plné těchto trestanců, vězňů odsouzených k doživotnímu vězení bez viny a bez soudu kvůli neústupnosti našich předsudků,“ napsala v jednom ze svých četných sloupků v deníku El País.

„Romány jsou jako sny, které sníte s otevřenými očima; jsou to knihy, které se objevují ve vaší hlavě se stejnou zřejmou okamžitostí, s jakou se objevují ve vašich snech v noci,“ poznamenala v jednom rozhovoru.

Její umělecké texty jakoby proklouzávají snem. „Hranice mezi skutečností a fikcí je obrovsky porézní a kluzká. A pravdou je, že když si připomenu něco, co se mi stalo před dávnou dobou, řekněme před dvaceti lety, mnohokrát si nejsem jistá, jestli jsem to skutečně prožila, nebo jsem o tom snila, nebo jsem to napsala, nebo jsem si to všechno jen představovala.“

Montero je hrdá na to, že se neživí psaním. „Nemůžete vydělávat na živobytí beletrií. Nemůžete a neměli byste. Vždycky říkám každému, že je to obrovská chyba, protože jsem viděla, jak se spousta spisovatelů kvůli tomu ztratila. Romány by měly být oblastí úplné svobody. Je totiž těžké bojovat proti tlaku trhu, tlaku vašich přátel, vaší rodiny, tvůrců, proti tlaku vašich vlastních ambicí. To vše je boj. Pokud musíte vydělat peníze na zaplacení hypotéky, je to fatální. Viděla jsem, jak moji přátelé, velmi dobří spisovatelé, kteří opustili práci, aby si vydělávali na živobytí psaním knih, začali vydávat opravdu špatné knihy, protože potřebovali peníze,“ tvrdí.

V knize The Danger of Being Sane Rosa Montero tvrdí, že normálnost neexistuje. „Prodávají nám lež a říkají nám, že být normální je synonymem obvyklého, ale normalita pochází jen z předpisů.“

„Realita je něco velmi nespolehlivého, je to sociální a kulturní konstrukce a příběh, který si vyprávíme. Realita je příběh,“ řekla spisovatelka pro CNN.

Podle Rosy Montero žijeme mimo realitu mnohem více, než tomu bylo před padesáti lety.

„Snažím se vymanit z cestovního šílenství. Od roku 1997 hodně cestuji a po pandemii to bylo jako výbuch šílenství, protože v roce 2022 jsem byla doma jen 50 dní,“ poznamenala s tím, že cestování lidem bere čas na přemýšlení, okrádá nás o základní životní pocity. „Když si sednete k psaní, musíte se zastavit.“

„Dokončuji čtvrtý a poslední román Bruna Husky, který vyjde v lednu 2025. Je to můj sci-fi román a postava, která mi hluboko uvnitř připadá nejbližší,“ uzavřela spisovatelka.

 

 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.