Klidný, rozvážný a konkrétní, ale i složitý, či ústrojně faktografický a systematický. Takový je dramatik, režisér a publicista, básník a prozaik, ale i výtvarník Silvester Lavrík. V jeho díle se prolíná zkušenost mluveného a psaného slova.

„Každý se setkává s literaturou velmi individuálně – tvůrce a posluchač, oba jsou sami... Slovo zní z éteru a málokdy to někdo sdílí, je to velmi intimní. Jsem z generace, která vyrůstala na rozhlase,“ připomíná. Fenomén autorských čtení velmi oceňuje. „Své texty si vždy před zveřejněním čtu nahlas, simuluji si tak autorské čtení.“ 

Navíc ho velmi zajímá „kvalita ticha nebo pozornosti, která v publiku je“. Díky divadelním zkušenostem dokazuje, že obé navazuje na „ekonomiku textů“ a nosnost jejich vizuálních motivů. „Literatura není uměním, které lze sdílet, což mladí lidé potřebují. Literatura a kniha jsou dva fenomény, které jsou spjaté, ale nesplývají.“

Ještě předtím, než se rodák ze Spišského Štiavniku usídlil v Bratislavě, poznával Zlín. „Od 30. let minulého století Zlín své nejlepší vypudil a pak, až se stali slavní, tak si je zase přivlastnil,“ říká o Baťově městě.

Přesto je pro něho Zlín jakýmsi ztělesněním Moravy ruku v ruce s jeho urbanistickým řešením. „Zlín svou mentalitou ztělesňuje Moravu v kulturní a historické rovině. Obdivuji na Moravě, že se tam nikdy razantně neřešila otázka autonomie, ale přesto nepřestala být sama sebou, a ten, kdo rozumí středoevropskému regionu si Čecha s Moravákem a Moraváka s Čechem v tom nejlepším slova smyslu nepoplete.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.