Jak se vyznat v tchajwanské hudbě? Do historie ostrova zasáhla řada vlivů, a tak tu určitá eklektičnost a spojování tradic nejsou cizí myšlenkou. Dnes vedle sebe existují přežívající lokální tradice (i když poznamenané potlačováním domorodého jazyka), vlivy Japonska, Číny, velmi živé indonéské scény a samozřejmě západního světa. Tchaj-wan má své pophvězdy, indie kapely, elektroniky i ty, kdo dokumentují zvuky ostrova. Pro nás je to tvorba zdaleka, ale často se na ni lze napojit velmi rychle: tchajwanská scéna je na tom dnes vysloveně zajímavě. Tady je pár tipů, kde začít.

Ho Lan
Zpěvačka a dnes už pro leckoho legenda Ho Lan spojuje ve svém příběhu šedesátá léta a dnešek. Byla první ženou v tchajwanské televizi, která se sama doprovázela (na kytaru). Zpívala s orchestrem v metropolitním hotelu Grand, stala se i televizní hvězdou. Má velký rozsah a ve svých písních střídá angličtinu a čínštinu třeba uprostřed věty: často vyjadřuje čínsky slova spojená s klidem a radostí – což je ozvěna budhistického životního postoje. Zpěvačku, která se na desítky let odmlčela, přemluvila v roce 2010 dcera, ať ještě zkusí zpívat. Od té doby je znovu legendou: její styl „radostného jódlování“, happy yodeling, si na nahrávkách objednalo i tchajwanské sanatorium, protože je přesvědčeno o jeho léčivých účincích. Ho Lan, dnes už rezidentka Spojených států, doufá pragmaticky spíš v naději na onen budhistický klid a spokojenost.

Mong Tong
Psychedelická muzika z Asie má v sobě přeludnou snivost i díky příměsi exotiky. Západní svět s chutí objevil japonské psychedelicky Kikagaku Moyo anebo obdivovatele krautrocku Minami Deutsch. Hudební vydavatelství Guruguru Brain, které obě zmíněné kapely vydává, se stará i o tchajwanskou kapelu Mong Tong. Ta osciluje mezi psychedelií a tvrdšími rockovými žánry: společným jmenovatele je tu pulsující rytmus, který má posluchače snad až zhypnotizovat. Mong Tong do své hudby vpouštějí lokální prvky: indonéský gamelan, indické bubínky tabla, thajskou třístrunnou kytarku phin a tchajwanské tradiční styly. Místní dokáží v jejich muzice rozeznat leccos, čemu my už nerozumíme: třeba osmdesátkovou trendovou vlnu, která vyvolala na Tchaj-wanu zájem o nadpřirozeno a démony všeho druhu. Jejich album Tao Fire bylo na jaře nejprodávanějším tchajwanským titulem na globálním hudebním serveru Bandcamp.

Meuko! Meuko!
Opuštěné sochy, plovoucí ruiny, toulaví psi a hieroglyfy: To všechno patří do mýtické krajiny Ghost Island, Ostrova duchů, kterou vytvořila producentka Meuko! Meuko! jako album elektronické hudby i jako virtuální realitu. Představte si důkladný ponor do mytologie Tchaj-peje, který chce zároveň dosáhnout smíření temnějších stránek města s jednadvacátým stoletím. Potemnělá elektronika Meuko! Meuko! (která stihla vystoupit i na pražském Lunchmeatu a v bratislavském klubu A4) poskytuje zážitek nabízející utopickou verzi Tchaj-wanu. Mezi tradičním náboženstvím a technoanimismem se nacházejí nespočetné verze města s typickou tropickou vlhkostí, se zelení, která těsně obklopuje betonové městské kvádry. Jak vidno, pro současné tchajwanské autory je duchovní tradice ostrova dost silným inspiračním rámcem. Ptají se: Co s ním má společného dnešek?

Sabiwa
O téhle mladé autorce, producentce a vokalistce ví klubová a festivalová Evropa jako o málokom z Tchaj-wanu: Sabiwa operuje mezi Berlínem, Tchaj-pejí a Kodaní, letos je navíc součástí platformy pro mladé umělce SHAPE+. „Tančí na hranici mezi elektronikou a rituálem,“ píše se o ní. Pracuje se starodávnými, přírodu napodobujícími styly Thau, Bunun, Atayal a dalších kmenů jejího rodného Tchaj-wanu. Zpracovává a krájí zdrojový materiál k nepoznání, aby tak otevřela zvukové cesty do fascinujících, transcendentálních nových dimenzí. Nejnovější album Island no. 16 – Memories of Future Landscapes dobře ukazuje, jak dokáže posbírat ostrovní zvuky a stopy tamější hudby, elektronicky je nadrtit a rozmixovat, aby nový tvar korunovala neartikulovaným, svérázným zpěvem, kdesi ve stopách Meredith Monk. Jedná s lehkostí talentované ženy, která má dobrý kontakt se světem magických bytostí.

Go Go Machine Orchestra
Indiepopová kapela Go Go Machine Orchestra, která s úspěchem vystupovala v Evropě, je v našem seznamu nejen sama za sebe (na albu Symbol užívá pro skladby morseovku i strukturu atomů), ale hodně i za své domovské město. Kao-siung je jihotchajwanské centrum, jehož osudem bylo být vždycky vystavené tlaku a ocitat se v opozici. Zdejší písničkáři dodnes bojují ve prospěch potlačovaných lokálních jazyků (nahradila je nařízením shora mandarínská čínština), to tady se odehrávaly střety na demonstracích, které formovaly demokratizaci ostrova. Koná se tu zásadní festival Megaport, kam jezdí příznivci novinek. Taky tu operuje klub (a virtuální diskusní skupina) Cochlea Lab, komunita pro ty, kdo se chtějí potkávat nad experimentální hudbou. Kao-siung byl vždycky chudší, takže dodnes přitahuje dobrodružné povahy.

Laj Cung Jün
Patří k tchajwanským umělcům, kteří se už představili i u nás (díky pražskému kolektivu Antimother). Laj Cung Jün (Lai Tsung Yun) je jednou z vůdčích osobností tchajwanské scény, která často zachází s procesováním zvuku a obrazu zároveň: tok dat, jejich přeludnost a prostupnost patří do éry internetu a umělé inteligence. V projektu The Ancestors (Předkové) vytvořil antropologický portrét dávného domorodce s tetováním na tváři. Vzhledem k tomu, že japonská koloniální moc během své nadvlády tuto tradici zakázala („z civilizačních důvodů“), tato vzácná kulturní linie vymizela. Lai Tsung Yun použil techniky strojového učení: shromáždil obrázky tetovaných domorodců s databázemi obrázků lidských tkání. To umožnilo počítačovému programu automaticky vytvořit virtuální digitální domorodce: skrze imaginaci a technologii nenechat přerušenou tradici úplně skončit.

Yannick Dauby
Pokud chcete poznat zvuk Tchaj-wanu coby materiál k hudbě, pak Yannick Dauby je váš člověk. Francouzský umělec se sem přistěhoval v roce 2007 a od té doby neúnavně zkoumá zvukové scenérie svého adoptovaného ostrova prostřednictvím terénního nahrávání, zvukových dokumentů a komunitních projektů. Jeho způsobem života se stal ponor do zvuků zdejšího přírodního a kulturního prostředí: podvodní fauny, všudypřítomných mořských vln, útesů, chrámů, zvukových kulis přístavů, hudby hrané na pohřbech, krátkovlnného rozhlasového vysílání, improvizací na místě nebo v interiéru s využitím starých věcí a artefaktů nalezených na pláži. Nezůstává u dokumentu: jeho koláže a jemnou hudbou doplněné plochy jsou dílem dobré imaginace a zkušenosti. Vydal mnoho alb, názvy některých mají potenciál poezie: Příroda nezná symetrii, Ozvěny jako poslové, Co pro tebe znamená západ slunce.

Taipei Pride: Kimmy Mesula
Beethoven a popelářská queen figurují v bonusovém příběhu, který vykresluje hned několik aspektů dnešního Tchaj-wanu. Na ostrově svážejí smetí popelářské vozy, k nimž lidé přinášejí odpadky: proto vozy hlasitě vyhrávají elektronickým tónem melodie – jednou z nich je Beethovenova Pro Elišku. Ten zvuk zná každý, nedá se mu vyhnout ve městě ani v horských sídlech. Když se v Tchaj-peji konal týden hrdosti LGBTQI+, místní drag queen Kimmy Mesula vystoupila v popelářském a s remixovaným „odpadkářským“ Beethovenem.

Pavel Klusák Narozen 1969 v Praze. Hudební publicista a kulturní historik. Vydal knihy: 101 největších alb pop-music (2006), Co je nového v hudbě (2018), Drtivé jistoty JB (2018), Gott. Československý příběh (2021; Litera za publicistiku a Kniha roku v soutěži Magnesia Litera 2022) a Uvnitř banánu (2022).

 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.