Svetlana Cârstean je básnířka a publicistka, která se narodila v roce 1969. Svou prvotinu, sbírku Floarea de menghină (Svěrákový květ), vydala v devětatřiceti letech a sklidila s ní velký úspěch a pochvalné kritiky, získala řadu ocenění, sbírka se dočkala mnoha překladů. V knize připomněla dusivý svět komunistického školství, z jehož sevření jako podobenství lidské bytosti sešněrované systémem vyrůstá „svěráková květina“.

Je členkou poetické skupiny Tablou de familie, tedy učitelů TO Bobe, Răzvan Rădulescu, Mihai Ignat, Sorin Gherguț a Cezar Paul-Bădescu. V roce 2015 vydala Gravitație, v dubnu 2016 pak svazek Trado, který napsala společně s Athenou Farrokhzad.

Gravitație (Gravitace) je básnická kniha o stavu beztíže, ztrátě blízkých a bolesti coby nejlepší přítelkyni. Další sbírka Trado je poetickým dialogem s esejí o lásce, zradě a překladu.

Přes mimořádný mezinárodní úspěch svých knih říká: „Z poezie se žít nedá.“ A dodává: „Ale bez ní také ne.“

Autorčina poezie má řadu forem: trauma, osvobození, rovnováha mezi utrpením a mocí, mezi láskou a nenávistí. „Hrozí nám i to, že se ten, koho milujeme, stane naším nepřítelem a bude na nás útočit. Ve skutečnosti jsou možné všechny možnosti,“ řekla v rozhovoru pro Svobodnou Evropu. I když je poezie temná a drsná, když tvrdě dopadne na zem, musí mít i schopnost zvednout se, znovu vstát ze země, tvrdí umělkyně.

V tvorbě Svetlany Cârstean je spousta traumat – osobních i historických. „Protože traumata jsou všude a my jsme vlastně z traumat stvořeni,“ vysvětluje. „A tento svět, ve kterém se pohybujeme, je vytvořen z traumatu. Zjistila jsem, (…) že utrpení je něco velmi silného, něco, co má v sobě hodně síly, vitality. A tam, kde trpíte, tam také najdete svou sílu.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.