Taras Prochasko (narodil se v roce 1968) pochází z Ivano-Frankivska na západní Ukrajině. Patří k nejvýraznějším současným ukrajinským prozaikům a esejistům, kteří se hlásí ke „stanislavskému fenoménu“. Vystudoval přírodovědeckou fakultu Národní univerzity I. Franka ve Lvově. Pracoval v Institutu karpatského lesnictví v Ivano-Frankivsku, působil jako učitel, barman, hlídač, moderátor.

Na Měsíci autorského čtení v roce 2015 natočil jeho profil pro seriál Ukrajinská čítanka Bohdan Bláhovec.

Prochasko spolupracoval s lvovskými novinami Ekspres, Postup, Halyckyj korespondent. V roce 2011 mu vyšel na Ukrajině překlad karpatské tetralogie Na wysokiej połoninie (Na vysoké polonině) Stanislawa Vincenze. V témže roce přeložil povídku polského novináře Lukasze Saturczaka Galicyjskość (Galicija), zachycující události 30. a 40. let na ukrajinsko-polském pohraničí s přesahem do současnosti.

Debutoval v undergroundovém časopise Četver (Čtvrtek). Mezi jeho nevýznamnější díla patří prozaické sbírky Inši dni Anny (Jiné dny Anny, 1998), Leksykon tajemnych znaň (Lexikon tajemných nauk, 2005), román Neprosti (Jinací, 2002, česky 2012), sbírka prozaických útvarů Z cjoho možna zrobyty dekilka opovidaň (To by vystačilo na několik povídek, 2005), sebrané texty deníkové a esejistické povahy FM Halyčyna (FM Halič, 2001) a Port Frankivsk (Přístav Frankivsk, 2006). Prochasko je rovněž autorem edice Inšyj format, kde byly v letech 2003–2004 publikovány rozhovory s předními ukrajinskými osobnostmi.

„Různé druhy smrti patří k nepodstatným detailům krásné literatury. Důležité je, jak se odsouzenci na smrt chovali. Nikdo z nich nezavrávoral, nesklonil se a nezapochyboval. Přijímali hodiny nebo minuty smrti téměř radostně,“ napsal autor.

„Ukrajinský spisovatel Taras Prochasko svým příjmením nezapírá české kořeny – a románem Jinací (česky vyšel roku 2012) evokuje mimo jiné i československou kapitolu dějin svého regionu. Román Jinací ovšem nenabízí historický ani etnografický realismus. Nabízí realismus magický. Ten magický realismus, používaný jako univerzální metoda k literární mytizaci a ano, proč ne, i k propagaci těch zemí, které se z pohledu racionální západní civilizace jeví jako jinaké,“ napsal v Lidových novinách Martin C. Putna.

Taras Prochasko je důsledný pozorovatel a vynálezce zapadlé obyčejnosti. „Průběh zimy, její kalendář, zářezy dnů, to všechno se dá vypozorovat podle postupného ubývání dříví. Když ale člověk jezdí do hor jenom občas, nevnímá dříví jako každodenní obživu, ale jako nějaké delikatesy, vytříbené pokrmy a omamné nápoje. Moje dříví ve skutečnosti připomíná vyzrálý koňak. Kromě loňských smrkových polen mám ještě schovaná polena buková, která jsou odleželá více jak dvacet let. Jsou čistě bílá, skoro průhledná a zvonivá. Hřejí nejen intenzivně a něžně zároveň, ale především dlouho. Naučila se nespěchat,“ napsal ve svých textech.

Taras Prochasko popsal jako všichni ukrajinští spisovatelé i změny, které v zemi provedla válka s Ruskem. „Ve skutečnosti je Halič v rozpacích. Na jedné straně region podporuje myšlenku sjednocené Ukrajiny. Na druhou stranu je nositelkou vlastní představy o tom, jaká by Ukrajina měla být. Jsme ve válce, bojujeme, bráníme sjednocenou Ukrajinu, ale je to to, co chceme?“

„Vím, že Rusové dokážou vydržet hrozné podmínky. Pokud všichni západní ekonomové a analytici tvrdí, že mají potíže, mohou v takových podmínkách stále žít. Rusové mnohokrát vydrželi nadlidský tlak. Říkají: ‚Co je smrt pro Němce, to je dobré pro Rusa.‘ A proto mohou dál zasazovat rány Ukrajině se svou nahlodanou, zmrzačenou, vyčerpanou silou po velmi dlouhou dobu,“ upozornil.  

„Válka vypukla proto, protože Ukrajinci nechtěli podlehnout diktatuře. V tuto chvíli si musíme vážit svobody, demokracie, která je naší zemi vlastní a skutečně se rozvíjí. Ať to bylo cokoli, máme svobodu. Mnoho lidí, kteří nebyli etnickými Ukrajinci, jsou již dlouho ‚konzumenty‘ ruské kultury. Když byli konfrontováni s diktátorskou realitou Ruska, stali se občany Ukrajiny. Uvědomili si, že Ukrajina je dobrá země. Že tu nejsou ponižováni a že je tu úplně jiná kvalita života než v Rusku.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.