Autorka románů Léto, kdy máma měla zelené oči a Skleněná zahrada se narodila v roce 1978 v Kišiněvě, kde začala pracovat jako novinářka v redakci novin a jako reportérka PRO TV Kišiněv, přední moldavské nezávislé televizní stanici. Rovněž pracovala pro UNICEF předtím, než odjela do Paříže, kde nyní žije. 

Debutovala v roce 2014 sbírkou povídek, po nichž následovaly dva romány ověnčené řadou literárních cen, včetně Ceny Evropské unie za literaturu v roce 2019 za román Skleněná zahrada. Její knihy byly přeloženy do 13 jazyků. 

Román Skleněná zahrada vypráví příběh osamělé starší ženy, která adoptuje dívku z dětského domova, které říkají Lastočka, tedy Vlaštovka. “Ta pak objevuje mnohonárodnostní Kišinev, kde vyrůstá mezi ruskou, moldavskou, ukrajinskou a židovskou kulturou. Příběh se navíc odehrává v turbulentní době 80. a 90. let, kdy dochází ke změnám politických systémů i hranic,” píši vydavatelé díla z Větrných Mlýnů. 

Na pozadí románu tak vykresluje historická traumata Moldávie, “Lastočku však trápí úplně jiné otázky: Zdali si ji macecha k sobě vzala jen jako levnou pracovní sílu, nebo kdo jsou její praví rodiče,” popsali vydavatelé. 

“Jako spisovatelku mě v posledních letech nejvíc trápila pochybnost, zda dělám to, čeho je skutečně zapotřebí. I kdybych nešla extrémní cestou, kterou si vybralo hodně z mých blízkých, mám vůbec morální právo mluvit o minulosti své rodiny? Jak bych mohla mluvit o deportacích, o zločinech sovětského režimu, pokud mluvím pořád jazykem těch, kteří byli zdrojem všeho toho utrpení?” napsala ve svém eseji pro Deník Referendum. 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.