Vigdis Hjorth je v Norsku velikou celebritou. Narodila se v roce 1959 a jeden z jejích posledních románů způsobil poprask a vyvolal celospolečenskou diskusi, která dlouho plnila stránky novin. Norskou cause célèbre se stala její kniha Arv og miljø (Dědictví a prostředí), v níž hlavní hrdinka, zralá padesátnice, rozvrátí vlastní rodinu tvrzením, že ji jako malé dítě její otec zneužil a znásilnil.

Vypravěčka sdílí mnoho životopisných faktů s autorkou a její hlas je natolik přímý a přesvědčivý, že autorčina rodina knihu označila za autobiografickou a ostře se proti využívání detailů z rodinného života ohradila.

Hjorth ovšem nechává odpověď na otázku, kudy vede v románu hranice mezi fikcí a realitou, nezodpovězenou a s rodinou nemluví. K sepsání románu ji dovedl záměr zjistit, jak zní hlas člověka, jenž potřebuje vyprávět příběh, který nikdo nechce slyšet.

Její nová kniha Is Mother Dead? se objevila v longlistu Mezinárodní Bookerovy ceny 2023. „Název románu Je matka mrtvá? by klidně mohl znít: Může matka zemřít? Domnívám se, že matka dítěte nebo pečovatelka bude tak, či onak žít v dítěti dále, i když je to dítě dospělé. Děti jsou tak závislé a většina lidí to má těm, na kterých závisí, za zlé. Román je mým pokusem prozkoumat komplikovanou, ambivalentní dynamiku mezi matkou a dospělou dcerou, které si byly třicet let cizí,“ popsala autorka.

„Vztah mezi matkou a dítětem je nekonečný příběh. Mění se časem, a jakmile dcery prožijí mateřství, pohled na vlastní matku se přirozeně mění. Teď jsem taky babička! Život je velmi zajímavá cesta.“

„Když se pustím do románu, nikdy neznám zápletku ani strukturu, moje psaní je jakýmsi druhem vyšetřování. Zkoumám morální nebo etická dilemata, která mě trápí, a nikdy předem nevím, co zjistím,“ popsala svůj tvůrčí přístup.

„Hodně času trávím snahou objevit ‚hlas románu‘. Jakmile se mi to podaří, můžu začít pracovat intenzivněji. Na začátku procesu, kdy se snažím vyjádřit své myšlenky tím, že se jen tak motám kolem a napíšu třeba jen jednu větu denně, jsem často znechucená a frustrovaná. Ale když najdu ten správný hlas, dokážu psát ve dne, v noci, celé týdny. Je to nejlepší část procesu psaní! Miluji to,“ přiznala.

„Obvykle píšu doma, ale můžu psát všude, v kavárnách a v barech, v letadlech a ve vlacích, nebo když sedím na molu u moře. Normálně píšu na svém Macu, ale můžu psát i rukou, kdekoli. Vždy u sebe nosím tužku a papír pro případ, že bych měla nápad nebo slyšela nebo přečetla větu, kterou mohu použít ve své práci.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.