Básníka, prozaika, publicistu a překladatele Víta Kremličku viděli v jedné z ostravských „ostrůvků svobody“ na MAČi 2017. Dvakrát studoval Karlovu univerzitu, zvolil si volnou nohu. Od osmdesátých let publikoval v samizdatu.

Je držitelem Ceny Jiřího Ortena, nositelem Bronzové a Stříbrné plakety Čestného dárce krve Českého Červeného kříže, laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2010 a Ocenění účastníka odboje a odporu proti komunismu. Hrál v kapelách Národní třída a His Boys – Jeho hoši.

Probuzen můj spící pán  Probuzen můj spící pán, přes tolik překážek zrozený, spi ptačím cvrlikáním kolébán, tím líbezným zpěvem.  Spi za šumu ručejí, v cinkotu jejich stříbrném, tiše, tiše, tiše, mé dítě, naslouchej, tak velké probuzení, zavři očka, dadej a spi za šumu ručejí, jejich stříbrným cinkotem spi kolébán, už usínej za zpěvu ptáků, tiše, mé dítě probuzené. Spi, mé dítko dokonalé, jsou ceny prosty tvé slzy jakby jasné perličky, tvá líčka perleťově růžová, voňavá a sladká.  Tiše, tiše, tiše, za zvuku ručejí, jejich stříbřistým zvoněním kolébán spinkej, už usínej, ptákům a jejich zpěvu naslouchej, tiše, dadej a spi.

Stál u zrodu Revolver Revue a Respektu. Vydal řadu knih, třeba Lodní deník (1991), Manael (2005), Tibetiana (2013), Amazonské Medy (2015) a Divůtajný marimbo (2016).

Patrikovi Linhartovi prý před časem do Walesu napsal: „Zákaz kouření tabáku jako kulturního názoru je totalitární a odporuje Chartě lidských práv, což je v United Kingdom naprosto frapantní. Svým způsobem tento irelevantní zákaz podporuje imperiální agresi abstinentského islámu. Je to nelidské a protinárodní…“

Je hluboce oddán poezii, kterou psal i podle rytmu kroků, stop, jež při chůzi klademe jednu za druhou. „Musíme na sobě tvrdě makat, studovat, vzdělávat se, cvičit. Musíme umět a být umní. Paradoxem poezie je její vytrvalost – vydrží nejdéle, ale je honorovaná z uměleckých oborů nejméně. Dav se žene za povrchností. Umění je však výběrové – úspěchu dosáhne ten, kdo zachová odvahu, skromnost a velkorysost,“ vyznal se také Kremlička. 

Nebo: „Umělecké dílo vzniká v skrytu, v intimitě ducha, v osobních konfliktech a kontemplacích, mimo kvas mas a ryčení davu.“

„Někdy v roce 1982 nebo kdy, ve věku jinošském, prvně mě vyslýchala StB, tehdy jsem studoval Akademické gymnázium a při výslechu na přetřes přišlo i moje dílo umělecké,“ popsal zase své začátky. „Víceméně jsem byl tehdy ve stejném věku jako moji rodiče v 50. letech, kdy byli persekvováni pro svůj původ, a tím chci mým rodičům poděkovat, že mi byli oporou po všechny ty roky!“

Svojský přístup k literatuře dokumentoval také poznámkou na réma rozhovoru – v jednom z rozhovorů. „Jestli chtěl spisovatel něco podstatného sdělit, sdělil to ve svém díle, kvůli němuž za ním byl delegován redaktor, aby o něm rozhovor pořídil. Takový rozhovor potom zaumně krouží slovy, ale ve skutečnosti nic nového a objevného nepřinese. Horší případ je, pokud spisovatel to podstatné řekne v rozhovoru. Potom to logicky chybí v jeho díle a s takovým hudlařem není důvod proč rozhovor vést.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.