Nominaci „Objev roku“ na Magnesii Liteře v roce 2020 proměnil ve vítězství prozaik Vratislav Kadlec. Narodil se v roce 1981 v Hořovicích, vystudoval Literární akademii. Pracoval jako šéfredaktor časopisu Plav a principál divadelního spolku Prvobytně pospolná společnost. Věnuje se překladu (například knížek Dinosauří dokreslovánky, Legenda o Žabákovi, Kroniky drakologů, Moje tělocvikářka je vládkyní mimozemšťanů a Žabák Porazitel). Je autorem povídkové sbírky Hranice lesa (2019).

Hranice lesa čtenářům předkládá sedmnáct povídek, které posled vydavatele tvoří textové puzzle skládající obraz vnímání světa vyzrálého vypravěče. „Debut devětatřicetiletého absolventa Literární akademie Josefa Škvoreckého shrnuje tvorbu publikovanou po roce 2002 v literárních revuích i rozhlase (Vedlejší příznaky). Kadlec k líčení nadreálných jevů, jež rozruší všednodenní rutinu prožívání života postav jeho příběhů, přistupuje v několikastránkových miniaturách i povídkách středního rozsahu s bravurní schopností vygradovat vyznění prózy vhodně zvolenými vyprávěcími prostředky a postupy…“

Zisk literární ceny Vratislav Kadlec okomentoval takto: „Myslím si, že se kniha díky tomu ocenění dostane k více čtenářům,“ uvedl v České televizi. ¨

Na festivale MAČ v roce 2020 vystupoval společně se svou ženou Ivanou Myškovou. Magnesia přitom není jeho prvním oceněním: dvakrát získal ocenění Zlatá stuha, udílené Českou sekcí IBBY — v roce 2016 za překlad knihy Cirkus zlodějů a tombola zkázy od Williama Sutcliffa a v roce 2019 za překlad knihy Král Vrkú od Adama Stowera.

Na slavnostním večeru Magnesie Litery Kadlec přiznal, že píše velmi pomalu. „… někdo sedí nad papírem a píše a v těch slovech se mu teprve vytváří ta literatura, já mám pocit, že patřím spíš k tomu autorskému typu, kdy vlastně většinu práce na textu udělám ještě před tím, než si sednu k tomu papíru. Zvolené téma promýšlím, ohmatávám ho z různých stran a potom, když už v tom mám jasno a vytvořím si představu o té povídce, tak si teprve sedám k vlastnímu psaní, ale v tu chvíli už mám třeba ze dvou třetin hotovo. Ovšem to ohmatávání mi někdy trvá dost dlouho,“ prozradil čtenářům hostovského h7o.cz.

„Občas ve mně převládl takový dojem, že těch knížek a toho psaní je vlastně trochu moc a že není úplně nutné za každou cenu k tomu něco přidávat. A že když si člověk počká, až to za to bude stát, tak to pak bude mít větší smysl,“ doplnil.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.