Vratislav Maňák se narodil v roce 1988 v Plané u Mariánských Lázní. Vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Pracuje v České televizi jako redaktor zpravodajského webu ČT24.

Vydal Šaty z igelitu (2011), Muž z hodin (2014), O Nebesáři (2016), Rubikova kostka (2016), Expedice z pohlednice (2016). „Chci malovat slovy. Nad jednou větou přemýšlím i tři dny. Třeba abych věděl, jak za sebou poskládat slova, jak je na sebe navázat. Záleží mi na tom, aby povídky dýchaly,“ říká autor.

Při putování po festivale MAČ 2018 popisoval své cestování na sociální síti. „Jak je důležité míti Olega? Proveze vás ze Lvova přes Podkarpatskou Rus až do Košic, dá vám ochutnat lvovskou čokoládu ("u Porošenka" nekupuje) i salám, užhorodský koňak a nad Latoricí taky ovčí brynzu... a k tomu vás - aniž by pustil cigaretu z ruky - sedm hodin zaplavuje ukrajinským i ruským popem, včetně výkladu, abyste nakonec v Michalovcích dostali cédéčko jako dárek. Bez ironie: Chtějte svého Olega!“

Glosování na Facebooku Maňáka baví. „Ono se sice říká, že slovní spojení "střední Evropa" dneska už používají leda meteorologové, protože buď Východ, nebo Západ a nic mezi tím... ale ta gulášová krajina čepovavanýho píva a rázovitýho zápasu se šimlem štemplů pořád existuje - minimálně v plánu měst, kde budu v létě číst,“ vrací se k Mači spisovatel.

V rozhovoru pro Deník mimo jiné poznamenal: „Na psaní je krásná svoboda, kterou s sebou nese, možnost říct cokoliv a jakkoliv a při tom všem ještě hledat cesty, jak známou, stokrát řečenou věc – jako je třeba příběh nešťastné lásky – odvyprávět nově a současně tak, aby zaujala i někoho jiného než autora. Vedle toho je pro mě psaní jako kreslení map, ohledávání světa. Vím, že to zní jako mladické blábolení, ale třeba práce na Rubikově kostce mi pomohla utříbit si pohled na českou i československou minulost, a nejenom na tu,“ řekl Maňák.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.