Zita Izsó: Jak málo mohu udělat proti válce

- Maďarská čítanka - 09. 05. 22

Básnířka, překladatelka, dramatička a pubicistka Zita Izsó se narodila v roce 1986. Vystudovala práva na univerzitě ELTE v Budapešti. Od roku 2007 publikuje básně a překlady. Překládá z angličtiny, němčiny, francouzštiny a španělštiny.

První drama Zárora (Zavírací doba), které napsala společně se svou sestrou Nórou, získalo 1. cenu v dramatické soutěži Maďarského rozhlasu. V roce 2010 se její drama Függés (Závislost) dostalo na scénu debrecínského divadla.

První básnická sbírka Tengerlakó (Mořský obyvatel) vyšla v roce 2011, druhá sbírka Színr ől színre (Tváří v tvář) v roce 2014 a čtyři roky později následovala Éjszakai földre érés (Noční dosažení země).

Básně Zity Izsó „si v souvislosti s hříchem, vědomím hříchu, soustrastí, láskou a lidským utrpením, bídou a (sebe) zkázou kladou otázku teodicea čili ospravedlnění Boha; války, vraždění, osudy současných vyhnanců, to vše prostřednictvím obrazů putování, pronásledování a Kristových pašijí je rozšířeno v obecnou, zdrcující existenční zkušenost,“ říká Beatrix Visy o její tvorbě.

Básnířka Zita v jedné debatě rovněž pronesla, že knihy si kolem sebe vytvářejí svůj vlastní prostor a zútulňují tak domov, kde se mohou skrývat zvuky světa.

Nedávno se aktuálně vyjádřila k válce na Ukrajině? “Zpráva o vypuknutí války mnou hluboce otřásla a mám neustálé výčitky svědomí, jak málo proti tomu mohu udělat. Nicméně to, co víme, že dokážeme, nebo můžeme, je velmi důležité udělat. Podobně jsme jednali i při předchozí uprchlické krize, která zasáhla Maďarsko, kdy moje zkušenost byla taková, že i ty nejmenší a nej bezvýznamnější věci byly nesmírně důležité.”

Autorka zdůraznila, že “pokud někdo poskytne ubytování jen jedné osobě, pomůže získat léky, nebo se vzdá jednoho sendviče, či nabídne jen pár dobrých slov, učinil již hodně”.

"Eva Fahidi, která přežila holocaust, autorka Duše věcí, mi v rozhovoru řekla, že bez ohledu na to, jaké hrůzy prožívala, se vždy našel někdo, kdo se jí zastal. A proto může lidem stále věřit. Přidala krásný citát z Talmudu, že kdo zachrání život, zachrání celý svět. Myslím, že stejně tak může platit, že když někomu vrátíte víru, vrátíte tím víru celému světu. A naše propojení a vzájemná závislost se krásně ukazuje tím, že je to často velké vítězství.”

Podle Zity Izsó nepomáhá lidem traumata světa lépe zpracovat, ale pojmenovat – což je neméně důležité. “András Feldmár řekl, že trauma je překonané, pokud člověk, který je prožil, může říct, že je necítí, ale všichni ostatní kvůli něj ještě pláčou. A pokud básně vůbec pomáhají o těchto věcech mluvit, mohou hrát roli při zpracování traumat. To ale není práce autora, ale třeba dobrého literárního terapeuta nebo psychologa.”

Se svými básněmi se nijak intimně nesžívá. “Raději je nechávám být a trochu na ně zapomenu, abych se rychle dostala do pozice čtenáře, protože to hodně pomáhá, hlavně při autorské editaci. Také je příjemné se někdy nechat překvapit textem: před několika lety jsem například v počítači náhodou našla fragment textu, kterému jsem prostě nerozuměla, netušila jsem, kdo to napsal, a navíc zněl tak odlišně, než píšu já. Byl to vzrušující zážitek a zároveň velká výzva začít se starými texty znovu pracovat.”