Básnířka, překladatelka a dramatička Zita Izsó se narodila v roce 1986. Vystudovala práva na univerzitě ELTE v Budapešti. Publikuje básně a překlady. Překládá z angličtiny, němčiny, francouzštiny a španělštiny. Své první drama Zárora (Zavírací doba) napsala společně se svou sestrou Nórou a získalo první místo v dramatické soutěži Maďarského rozhlasu. V roce 2010 mělo drama Függés (Závislost) premiéru na scéně debrecínského divadla.

Její první básnická sbírka Tengerlakó (Mořský obyvatel) vyšla v roce 2011, druhá Színr ől színre (Tváří v tvář) v roce 2014 a o čtyři roky později následovala Éjszakai földre érés (Noční dosažení země). Básně Zity Izsó „si v souvislosti s hříchem, vědomím hříchu, soustrastí, láskou a lidským utrpením, bídou a (sebe)zkázou kladou otázku teodiceje čili ospravedlnění Boha; války, vraždění, osudy současných vyhnanců, to vše je prostřednictvím obrazů putování, pronásledování a Kristových pašijí rozšířeno v obecnou, zdrcující existenční zkušenost,“ říká Beatrix Visy o její tvorbě.

„Vždycky se snažím napsat ne to, co chci, ale to, co vidím. A to je pro mě nástroj, díky němuž se lze vyhnout té patetičnosti,“ vysvětlila v rozhovoru pro Český rozhlas Brno v červenci na festivalu Měsíc autorského čtení 2020.

V básni Rybí polévka, kterou Izsó na brněnském festivalu přečetla, představila svět ženy, oběti domácího násilí, jejíž trápení ukončil nůž v těle jejího manžela.
„Jde vlastně o vyjádření toho, že ta žena se sice zbaví člověka, který jí ubližuje, ale protože se s tím utrpením ztotožnila, tak ukončením téhle situace vlastně ztrácí sebe samu,“ uvedla autorka.

„Samozřejmě je pravda, že domácí násilí je skrytý jev, o kterém se často ani nedozvíme, a je zapotřebí, aby se o něm co nejvíc mluvilo, aby oběti domácího násilí nenarážely na nějaké bariéry, když se chtějí z této situace dostat. Nicméně to, že je potřeba o těchto věcech mluvit, nebylo východiskem pro napsání textu,“ dodala.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.