Textařka, slamerka, básnířka, povídkářka, ale i autorka románů Zsófi Kemény se narodila v roce 1994 v Budapešti, studovala Univerzitu Eötvöse Loránda, v Berlíně získala bakalářský titul z psychologie. Od sedmnácti let píše slam poetry, básně, povídky, romány, v poslední době také rapové texty. Její otec je István Kemény, básník, spisovatel, a matka je dramatička Ágnes Szirmay a její sestra Lili je rovněž básnířkou a absolventkou filmové režie na Divadelní a filmové univerzitě. 

Kemény vydala knihy Nikdy jsem nebyl (román, 2014), Použití otevřeného ohně (básně, 2015), Vězni (román, 2017). “Netvrdím, že revoluce je jediným řešením hněvivé deziluze, která nyní v zemi vládne, ale demonstrace vedoucích k ozbrojenému boji se v tuto chvíli zdá realistická,” říká o díle Zsófi Kemény. 

Román se děsivě podobá dnešní maďarské realitě, jenže revoluce, zobrazená v románu, je ve skutečnosti všechno možné, jen ne romantická. “Při psaní románu jsem byla nejen slamer, ale také studentka psychologie zajímající se především o sociální psychologii. A bohužel tato věda je vědou o deziluzi z lidského chování. Všechno, co jsem v románu popsala, bylo přemýšlet, jak by se někteří lidé, kteří jsou mi drazí, zachovali v situaci, jako je tato, aby bylo možné změnit priority. A docela se bojím, že se něco takového stane. Neříkám, že revoluce nastíněná v románu je jediným řešením stále zoufalejšího hněvu, který nyní charakterizuje část země...” 

Román také vyvolal extrémní reakce – buď jednoznačné odmítnutí, nebo kritici knihu vynášeli do nebes. “Výtky snáším poměrně dobře a možná bych nebyla šťastná, kdyby knihu nenáviděli jen přiměřeně. Nedá se zařadit do žádného žánru, není realistická, ale není ani pitoreskní, není to román v klasickém slova smyslu a je velmi romantická.” 

“Nebudu psát kulaté a krásné věty, ale ty divné a bez zábran. Moje vlastní věty. Nebo jiné. A když z toho nebude umění, tak to nevadí,” doplnila. 

Autorka se rovněž vyjadřuje k vlastní generaci. “Myslím si, že toto je velmi nepochopená generace. Neustále se omlouváme, jsme X a Y. Na druhou stranu kolem sebe vidím spoustu úžasných, chytrých, zvědavých, vtipných, kreativních a připravených mladých lidí. Očividně máme problémy na generační úrovni, například naše mozky se určitě pohybují jinak, věnujeme pozornost několika věcem najednou. Jasně, je to na hovno, když se dlouho nesoustředíte na jednu věc, ale věřím, že mozek je tak plastický, že se to nějak kompenzuje někde jinde.” 

Kemény se stala představitelkou tzv.. anti sexistického rapu. “Ženy na rapové scéně většinou téměř nenajdeme, a přitom je to narativní žánr, jehož představitelé rádi odhalují, jaké ženy jsou. Řekněme tedy, že svět rapu je docela macho svět. Problém je však v tom, že nemůžete mluvit o sexismu, aniž bychom byli sexističtí. Nejen muži, všichni jsme sexisté...  

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.